Nový film Star Wars je vždy velká událost a vznikne kolem ní bezpočet názorů a stanovisek. Protože se reakce na nový film velmi různí, rozhodli jsme se i my přiložit ruku k dílu (případně přilít olej do ohně :-) ). Protože není možné na CSWU film přejít pouze jedinou recenzí, přinášíme vám zhruba týden po premiéře kompilaci hodnocení v podání většiny osazenstva naší redakce, která poskytne širokou škálu názorů na Epizodu VIII – Poslední z Jediů.
První (nespoileroidní) recenzi naleznete ZDE.
POZOR, NÁSLEDUJÍCÍ TEXTY OBSAHUJÍ OTEVŘENĚ VYŘČENÉ SPOILERY!
Hodnocení Jiřího Budinského:
Pokud bych to měl shrnout za sebe do jedné věty, tak řeknu, že zatímco J.J. Abrams dokázal perfektně vystihnout formu a tedy jaksi vrátit Star Wars tělo, tak Rian Johnson tomu tělu vdechnul duši. Tam kde sedmička dokonale funguje vizuálně a stylisticky tak, že prostě víte, že to vypadá jako Star Wars, Rian Johnson na tomhle základu staví a jde do samotné podstaty nosného motivu ságy a posouvá ji dál. V mnoha ohledech překvapivě a jinak, než bych si kdy myslel. Možná že nedostanete odpověď na každou palčivou otázku, jenže film vám spíš chce říct, že odpověď vlastně není podstatná, a to je vlastně úžasné. Základní poselství tak jde hluboko do kořenů látky a funguje perfektně. Spirituální rovina filmu - tedy (nejen) příběhová linka s Lukem Skywalkerem pro mě patří k absolutní špičce napříč ságou a taková ta řekněme přízemnější fyzická rovina ji zase dokáže vyvažovat vtipem a fantastickým vizuálem. Před filmem jsem si protrpěl trailery na Avengers, Black Panther a Pacific Rim 2 - nic jsem z nich necítil, veškerý vizuál je prostě digibordel bez duše. Tady jsem dostal scény (čistě vizuálně míněno), které mi vyrazily dech! Obecně si film z předaleké galaxie paradoxně udržuje taktilní pocit reálného světa, ne jen digitálních nesmyslů. U nových SW se tak nějak stalo zvykem, že soundtrack tak nějak stárne do krásy a čím víc ho člověk poslouchá, tím lepší je, tady jsem ale měl pocit, že funguje skvěle a v určitých momentech naprosto klíčově. The Last Jedi je film mimořádně odvážný a skutečně mě dostal do situace, kdy netuším, co se stane v další scéně, bojím se o všechny zúčastněné a mám pocit, že opravdu se může stát cokoli a nic není dáno. Jak často se vám tohle stane u drahého blockbusteru?
Je to film, který se prostě musí vidět.
PS: Nehádejte se s hejtry, i kdyby to byla křišťálově dokonalá esence audiovizuálního umění, tak oni už byli rozhodnuti, že se jim to líbit nebude. A nakonec škodí jenom sami sobě. (Jeden příklad za všechny z internetových diskuzí: Epizodu VII někdo odsuzuje proto, že byla předvídatelná a kopírovala děj Ep. IV. No dobře. Ale pak ten samý člověk stejně odsoudí Epizodu VIII, tentokrát za to, že jsou tam zvraty jen proto, aby to bylo zajímavé... V tom momentě víte, že je pro vaše duševní zdraví si to internetem zbytečně nekazit.)
90 %
Hodnocení Pavla Klimeše:
Mé hlavní dojmy naleznete v nespoileroidní recenzi. Zde pouze popíšu věci, které si mi líbily, i z nichž jsem nebyl nadšený a které jsem předtím nechtěl prozrazovat. Ústředním leitmotivem je, že Epizoda VIII – Poslední z Jediů mě srazila do kolen. Zpracovat vše, co se v ní stalo si vyžádalo dlouhý čas. Klíčové k zážitku z nových Star Wars jsou postavy a ty jsou zde excelentní. Rey a Kylo Ren – Třebaže jsem nikdy nebral vážně „Reylo“ teorie, musím přiznat, že tahle dvojice i s jejich záhadným poutem v Síle mě bavila hodně. Snokeův trůnní sál – tato scéna u mě zaujala přední příčky nejlepších a nejnečekanějších scén ve Star Wars vůbec. Samozřejmě, že o Snokeovu historii nepřijdeme, pouze se ji už asi nedozvíme ve filmech. Souboj s pretoriány ke konci scény je pak náplastí na všechny promarněné šance s císařovými gardisty, kteří v předchozích filmech pouze nehybně stojí, nebo se nechají ve vteřině vyřídit Yodou. Reyini rodiče – řada lidí byla odhalením zklamána, ale já si myslím, že ve filmu představená varianta funguje také (ano, hlodá ve mně i plamínek pochyb – hlavně kvůli Reyině vizi v Epizodě VII). Budoucnost galaxie – základna Hvězdovrah v Epizodě VII byla takovým tlačítkem Reset pro galaxii a nyní se příslovečné tlačítko mačká znovu a je to opět něco naprosto neočekávaného. Luke – neskutečně se mi líbilo zobrazení Luka jako starého zlomeného muže, který nebyl zcela tím hrdinou bez bázně a hany, za kterého jsme ho považovali. Samozřejmě měl k tomu incidentu dobré důvody. To, že jeho neúspěšný výcvik může na galaxii poštvat dalšího Vadera, jednoho přiměje k přemýšlení. Také jeho kritika řádu Jedi (i se zmínkou Dartha Sidiouse) se mi velice líbila. Lukův odchod byl zpracován rovněž velmi dobře (od vysvětlení příčiny – projekce Síly přes celou galaxii je nesmírně namáhavé až po vlastní smrt při západu sluncí na Ahch-To). Na druhou stranu jsem doufal v „nápravné“ scény Luka coby učitele – k nim však pořád v jiné formě může dojít v Epizodě IX.
Flotila Odboje – ano, bohužel většina zápletky je založena na tom, že spolu lidé (Poe a Holdo) nemluví. A ano, víme, že Poe je zbrklý a z knihy víme, že Holdo je divná. Nicméně ve finále to přináší zajímavý pohled na odboj uvnitř Odboje a další Poeův vývoj směrem k nadanému vůdci (bohužel celý tento vývoj působí už trochu ohraně na pozadí děje komiksu Poe Dameron). Celá honička v normálním prostoru, byla rovněž neotřelá. Na druhou stranu smrt tolika postav (Ackbar!) odbytá jednou větou mi přišla až nefér. Cesta do Canto Bight – ano, byl to trochu nástroj chatrné zápletky, ale na druhou stranu toto byla pověstná „scéna s kantýnou“ (kulturní šok a desítky nových druhů) tohoto filmu a díky ní jsme poznali ve filmech, jak to vypadá ve „slavném“ Korporačním sektoru a samozřejmě, že fathieři jsou moc pěkná zvířata. Finn – Finnův příběhový úsek mě baví, protože představuje částečný přerod z dezertéra v hrdinu. Myslím, že pro větší hloubku postavy by mohl na konci zemřít, přiznám se ale, že jsem nakonec byl rád, že se tak nestalo. Phasma – bohužel se stalo to, co jsem prorokoval, když oznámili román a komiksovou sérii o této postavě. Zmíněná (velmi kvalitní) díla neměla bohužel Phasmu připravit na výkon na plátně, ale měla tento výkon zcela nahradit. Škoda. Snad v příští epizodě. Viceadmirálka Holdo – její konec je zpracován velmi dobře, byť si stále myslím, že to místo ní měla být Leia. Celkově pak žádná ze zmíněných výtek není pro mě tak velká, aby zastínila dobré stránky tohoto filmu a myslím si, že Epizoda VIII zaujme naprosto prominentní, byť určitě ne nejvyšší místo mezi filmy z předaleké galaxie.
90 %
Hodnocení Andrey Ulagové:
J.J. Abrams provedl v podobě Epizody VII parádní výkop a Rian Johnson tuto přihrávku skvěle vychytal a rozehrál skvělou hru, v jejímž průběhu se tají dech, je plná zvratů a nevíte, co se stane příště. Režisér se navíc nebál prozkoumat Sílu a ukazuje nám její možnosti, které se nemusí líbit každému – přiznávám, že na "Force Skype" Rey a Kyla jsem si musela zvyknout, nicméně Lukova závěrečná exhibice mě dostala do kolen. The Last Jedi je neuvěřitelně emocionální film – a to nemluvím o těch chvílích, kdy se na plátně objeví Carrie Fisher, která spolu s Markem Hamillem filmu skutečně kraluje. Tolik diskutované vtipy dokáží vyvážit osudové momenty, i když věřím, že zarytým imperiálům nemusí být po chuti humor, který režisér vpasoval i mezi záporáky. Nový film mám dává vše, co máme na Star Wars rádi - v prvé řadě sympatické hrdiny, kteří navíc procházejí vývojem. Poe není prvoplánový hrdina, občas šlápne i vedle, z věčně dezertujícího Finna se stane povstalec, který se neváhá obětovat pro druhé. Čekají nás velkolepé vesmírné bitvy, skvěle vizuálně i zvukově zvládnuté (když se po sebeobětování admirálky Holdo rozhostí ticho, je to lepší, než kdyby vám výbuchy rvaly uši jako v jiných filmech) a souboje se světelnými meči jsou obzvlášť epické, když tu máme na straně protivníků Snokeovu elitní gardu se skvěle vychytanými zbraněmi. A aby nám hejtři nevyčítali, že nadhodnocujeme :) - co se mi zřejmě nikdy nebude zamlouvat je práce návrháře kostýmů Michaela Kaplana. S láskou vzpomínám na barevnost návštěvníků opery v Ep. III. Bohužel Kaplan neustále sahá po tlumených barvách, což nemusí být na škodu mezi povstalci a Prvním řádem, ale na Canto Bight se přeci jen mohl trochu odvázat. Příliš nezávidím J.J. Abramsovi, který nyní dostává od Johnsona přihrávku zpět. Laťka je vysoko. The Last Jedi je krásný film. Užijte si ho a nenechte si ho kazit negativními názory.
P.S. Ano, plakala jsem u setkání Luka a Leiy. 3x.. :))
90 %
Hodnocení Jakuba Bergera:
Musím přiznat, že po prvních ohlasech jsem se na osmou epizodu velmi těšil. Přesto jsem ale svá očekávání nepřeháněl, neboť Rogue One loni nasadil laťku skutečně velmi vysoko. Už od samotného začátku jsem byl překvapen, jak je Poslední z Jediů od zbytku ságy odlišný. Od Riana Johnsona to byl velmi riskantní krok, ale za sebe mohu říci, že se ve výsledku vyplatil.
Asi největším plusem celého filmu byla jeho, řekněme nevyzpytatelnost. Člověk si často v hlavě říkal, jak asi současná situace dopadne, co se stane, ale pak přijde něco, co by ho snad nikdy nenapadlo a naprosto mu to vyrazí dech. Párkrát jsem si už i říkal, jestli tohle Rian myslí vážně, jenomže ono to nakonec vše fungovalo naprosto geniálně. Film tak diváka téměř neustále udržuje v napětí a nenechá ho ani na chvíli něco předvídat. A s tím se chvílemi dostaví i skutečný strach. Je to oproti předchozím epizodám poměrně vítaná změna. Stejným způsobem dokáže i pobavit. Pro někoho může být možná humorných scén až příliš, ale jsou vcelku poměrně příjemným zpestřením. Do toho všeho se musím přiznat, že některé scény a události jsou tak silné a tak dojemné, že jsem si i zaplakal. A věnování na konci v titulcích byla poslední kapka, která vše dorazila. Ovšem v dobrém slova smyslu :)
Příběh shrnu jen velmi krátce, vážně se to povedlo. Prolíná se několik linií, které nakonec vyvrcholí epickou scénou a spojí se dohromady. Je pravda, že i zde je vidět velký kontrast. Zatímco linie sledující Luka a Rey je trochu pomalejší a hodně se zaměřuje na Sílu, naopak linie sledující Odboj je většinou akčnější, má o dost svižnější tempo a je zdrojem většiny skvělých efektů. Tím se dostávám k vizuálu, který je opět perfektní. Efekty (ať už praktické nebo počítačové) jsou nádherně zpracované a opět se tak dostavily vizuální orgie. Co se hudby týče, musím se přiznat, že po prvním shlédnutí mi v hlavě neutkvěla téměř žádná z nových melodií, ale minimálně ty, které jsme již slyšeli, jsou zakomponovány naprosto geniálně. Je ovšem dost pravděpodobné, že po dalším shlédnutí či samostatném poslechu soundtracku opět narazím na klenoty, podobně jako tomu bylo u Epizody VII. Ovšem nejen hudba, ale i naprosté ticho dokáže v určité scéně vyrazit dech, jak dokázala např. jistá scéna s viceadmirálkou Holdo.
Z kina jsem odcházel naprosto nadšený. I přes veškeré změny a odlišnost se jedná o velmi povedené Star Wars, které bez váhání zařadím na jednu z předních příček. A klidně filmu odpustím i těch pár drobností a detailů, které mi zrovna nesedly, celková atmosféra a skvělé momenty vše převážily. Mohu za sebe říct, že v určitých ohledech Poslední z Jediů překonal i Rogue One, který jsem dosud považoval za prozatím nejlepší Star Wars. A hateři ať si říkají, co chtějí, ale za mě mu osmá epizoda dýchá na záda a je dost možné, že po dalších shlédnutích jej překoná :)
100 %
Hodnocení Vlastimila Šprty:
Poslední z Jediů je film, který nemá mezi fanoušky lehkou pozici. Díky tomu, že se jedná o prostřední díl současné Star Wars trilogie, nemůže tak dojít na velké finále a odpovědi na tuny otázek, které nám zůstaly po předchozím snímku Síla se probouzí. Přesto si Rian Johnson dokázal i s tímto poradit – z mého pohledu opravdu bravurně. Skrze děj částečně odpovídá na několik klíčových otázek a na ty ostatní nám vlastně říká, že ani odpovědi znát nemusíme. A proč taky? S ohledem na předchozí snímky a události, musím říct, že původní postavy mají precizně naplánováno své místo a účel. V rovnováze s tím nové postavy dostávají více prostoru a nám se tak jejich charaktery vyvíjí přímo před očima na plátně. To v kombinaci s typickým prostředím a vyprávěcí formou, vytváří neuvěřitelně fungující soukolí, které vás prostě semele a ve finále nenechá jedno oko suché. Ve výsledku je Epizoda VIII pro všechny až moc dobrá.
100 %
Hodnocení Davida Macháčka:
Poslední z Jediů je pro mě to velký návrat k tomu nejlepšímu, co dělá Star Wars tím, čím jsou. Humor, mytologie, dobrodružství, velkolepost, patos a za tím vším poselství naděje. Užijete si daleko méně pomrkávání po fanoušcích než v sedmičce, ale přesto si několikrát užijete ten pocit, kdy vy víte, zatím co většina lidí v sále to ani nezaregistrovala. To všechno si užijete v technicky precizním nápaditém a krásném kabátě. Nová místa, plavidla, kostýmy, skvělé závěry. Souboje vesmírné i ty kde vládnou meče a Síla a skvělá parta hrdinů díky, kterým už mi nebude líto, že opouštím ty původní. Prostě plnokrevné Star Wars, ke kterým se budu vždycky rád vracet. Myslím, že zelené mléko je stejně lahodné jako to modré, tak proč se mu bránit jen proto že doteď jsem byl zvyklý na jinou barvu?
90 %
Hodnocení Adama Kazmíře:
Od Posledního z Jediů se očekávalo mnohé. Kontury těchto očekávání byly vymezovány nejčastěji ve vztahu k páté epizodě hvězdoválečné ságy. Zatímco jedni doufali, že Poslední z Jediů zopakuje úspěch Impéria, druzí se po předloňském rozčarování obávali, že to, co Poslední z Jediů zopakuje, bude příběh páté epizody, a že tak vlastně nebude ničím víc než prachsprostou kopií. Osmá epizoda se však těmto očekáváním vzepřela.
Poslední z Jediů jde svou vlastní cestou. Nenechává se svázat odkazem předchozích epizod a příběh i kvality si hledá vlastní. To rozhodně neznamená, že by nepracoval s podobnými motivy či typy událostí jako Impérium vrací úder, ale nikdy je nepřebírá prvoplánově. Staví na nich s uvážením a vždy je transformuje k obrazu svému. V nezměněné podobě zůstal zachován pouze jediný aspekt. Ve středu obou prostředních epizod stojí pohnuté osobní příběhy. Postavy jsou zranitelné a omylné a v jejich očích se zračí rozpolcenost a únava. Události galaktických rozměrů jsou pouze vzdálenou kulisou. Ponechání tohoto stavebního kamene v Posledním z Jediů ale není nahodilé, úzce totiž souvisí s ústředním motivem filmu. Poslední z Jediů je totiž příběhem o nemožnosti setrvání na cestě vyšlapané předchůdci, o chybách učitelů, o výměně generací.
Hlavní nosnou silou Posledního z Jediů jsou postavy, jejich osudy, jejich reakce a proměny. Už jenom z toho tvrzení musí být zřejmé, že osmá epizoda zaujímá k postavám diametrálně odlišný postoj, než jaký k nim zastávala Síla se probouzí. Ta totiž své charaktery vykreslovala jako jednorozměrné, neměnné hybatele děje. Postavy v ní byly otroky událostí. Poslední z Jediů naopak využívá děje, aby u postav podnítil vývoj, a tím následně motivuje další dějové peripetie. Osmá epizoda zároveň odhazuje onu úzkou optiku zaměřenou na dvojice Rey–Finn a přenáší svou pozornost i na další postavy. Rey a Finn se tak stávají pouze jedněmi z mnoha. A to je vlastně dobře, protože Poslední z Jediů není až tolik o nadcházející generaci, jako o odkazu té staré. Nelze říct, že by nové postavy dostávaly méně prostoru než postavy původní, ale rozhodně lze tvrdit, že nezáří tak jasně. Mark Hamill totiž podává svůj životní výkon. Životem zkoušeného a rozervaného Luka ztvárňuje s takovou přesvědčivostí a citem, že člověk může být jen rád, že ukňouraný Luke z původní trilogie i zbožštělý Luke z expandovaného univerza jsou již minulostí. Mark Hamill spolu s Carrie Fisher si podmaňují každou scénu, v níž se objevují, a Posledního z Jediů proměňují v nezapomenutelnou podívanou.
Poslední z Jediů má dost dobře možná nejvycizelovanější vizuální jazyk ze všech Star Wars filmů. Každá scéna je pečlivě naaranžovaná. Každý prostor je vytvořen, aby dal maximálně vyniknout událostem, jež se v něm mají odehrávat. Každá kulisa, každá loď i každé zvíře je navrženo tak, aby co nejlépe zapadalo do reálií hvězdoválečného fikčního světa. Ostatně nelze si nepovšimnout jejich podobnosti s řadou originálních návrhů Ralpha McQuarrieho – vždyť nejnovější model A-wingu je, stejně jako v předchozí epizodě poslední model X-wingu, přesným naplněním původní McQuarrieho vize –, kdy nelze pochybovat, že právě tato podobnost umožňuje novým přídavkům tak organicky splynout se stávajícím mobiliářem předaleké galaxie. Každý pohyb kamery a každá perspektiva je vybrána úměrně zachycovanému objektu. Akci sleduje dlouhými záběry – za objekty svého zájmu jede, najíždí na ně či na za nimi svůj pohled naklání či přetáčí tak, aby je v hledáčku udržel co nejdéle. Ke střihu se uchyluje jen, když je to nezbytně nutné. Nejsilnější zbraní v arzenálu Posledního z Jediů jsou ale velké detaily. Právě ty umožňují divákovi proniknout až k podstatě zkoumané látky. Odhalují mu emocionální pochody, jež se zračí na tvářích protagonistů. Tyto drobné nuance totiž vypovídají o událostech Posledního z Jediů více než všechna jeho akce dohromady.
Poslednímu z Jediů ale nejde jenom o to vypadat úžasně, s vizuální stránkou dále pracuje. Chytře si pomocí ní pohrává s diváckým očekáváním. Své zvraty předznamenává pomocí těch nejdrobnějších, zdánlivě nesouvisejících vizuálních stop. Mezi ně ale ukrývá i indicie falešné a zavádějící. Pozorný divák si tak může z jednotlivých střípků skládat mozaiku nadcházejících událostí. Nikdy si však nemůže být zcela jistý, co se stane, až do chvíle, kdy je další zvrat připraven rozvířit dění. Až několik krátkých okamžiků před tím, než se daná událost odehraje, se divákovi odhalí celý obraz. Divák tak může zvrat shlédnout s předporozumněním a plně promyslet všechny jeho důsledky dříve, než tak učiní postavy. O to pečlivěji pak může sledovat, jak hrdinové tápou a jak se snaží s nastalou situací vyrovnat. Teprve tehdy může divák tyto zvraty plně docenit. Musí k tomu ale vyvinout vlastní činnost – musí pracovat s tím, co vidí a slyší. Poslední z Jediů ho totiž nepovede za ručičku, neřekne mu, co si má myslet, ani nepočká, než pochopí.
Ne všechno v Posledním z Jediů je však vyvedeno s takovou péčí. Je až bolestně očividné, že některé dějové linky potřebují dosáhnout velmi konkrétních výsledků velmi konkrétní cestou. Toho je však osmá epizoda schopna pouze na úkor logiky. Nabízí pochybná a mnohdy až nepravděpodobná řešení tam, kde by hvězdoválečné konvence i obyčejný selský rozum velely postupovat jinak. Ale to by se pak události nevyvinuly tak, jak se vyvinout musí… Obzvláště neobratně si Poslední z Jediů počíná se vším vojenským, s taktikou či s vesmírnými loděmi. Několikrát dokonce až tak nešikovně, že má divák nutkání vykřiknout „Tak to ale nefunguje!“ nebo „To snad nemyslíte vážně!“ Rád bych řekl, že je to vada jen malá na kráse, vždyť přece velké události nejsou tím, o čem Poslední z Jediů je, to ale nic nemění na faktu, že tyto momenty vytrhávají diváka z blažené iluze i ze soustředění. A tak by to být nemělo.
Druhá rovina, ve které Poslední z Jediů, byť neznatelně, pokulhává, je střih. Dějové linky se střídají někdy až zmatečně, a když má být do tohoto klubka vpletena další nit, neobejde se to bez dlouhé vysvětlující scény, v kontextu filmu zcela atypické a svým obsahem zcela absurdní. Hned několikrát navíc není ze zřetězení scén jasné, zda se určité události odehrály souběžně či nikoliv. Asi namítnete, že to snad ani není potřeba vědět, ale pokud by to nebylo potřeba vědět, divák by si těchto přechodů nesměl ani všimnout. Nejsem zastáncem přehnaného vystřihování scén – a obzvláště pak scén nosných, vzpomeňme např. na Batman vs Superman –, ostatně ani s dlouhou stopáží osmé epizody nemám problém, ale drobné očesání, přerovnání scén a zjednodušení kompozice by Poslednímu z Jediů, věřím, více než pomohlo.
Ne nepodobně jako loni lituji, že jsem předchozím filmům z předaleké galaxie nepřisoudil jiná číselná ohodnocení. Poslední z Jediů je totiž – alespoň dle mého soudu – nejlepším filmem z tohoto trojlístku. Má totiž hloubku. Na rozdíl od předchozích filmů totiž neříká, ale ukazuje. Nechává diváky pochopit motivaci svých postav – odhaluje jejich selhaní, nejniternější pochyby i naděje. Těmito motivacemi ale neustále otřásá. Proměňuje je. Pokrucuje je. A soustavně jimi taranuje divákovi soudy o tom, proč postavy jednají tak, jak jednají. Vyzývá recipienty, aby odhlédli od bombastičnosti děje a uvažovali, jak by mohly jednotlivé události protagonisty ovlivnit či jak by sami jednali na jejich místě. Poslední z Jediů chce, aby divák zaujal postoj, aby pochopil, že dosavadní vnímání již nestačí a že změna je nevyhnutelná. Místo plytkého spektáklu tak divákovi nabízí dialog, možnost spoluvytvářet význam, a nikoliv jej pouze přijímat. A právě tím mi imponuje nejvíce. Přestože osmá epizoda dělá řadu věcí více než dobře, není prosta problémů formálních ani obsahových. V mnoha případech mají její zaškobrtnutí, ačkoliv nepochybuji, že zcela nechtěně, zcizovací efekt. A to je u filmů, jež si tak úzkostlivě budují iluzi reálnosti svého fikčního světa, selhání zcela fatální. Kdybych odhlédnul od svých předchozích hodnocení, osmé epizodě by nejvíce slušel ortel 85 %. Poslední z Jediů je však mnohem lepší než Síla se probouzí a Rogue One, kterým jsem přiřknul 80 %. Na absolutní hodnocení ale nedosahuje. A proto:
90 %
Hodnocení Elišky Vyhnánkové:
Moje dojmy z nových Hvězdných válek? Plakala jsem několikrát. To se tak nějak předpokládá u fanoušků, jejichž dospívání formovala stará trilogie a na prahu dospělosti si užili toho neuvěřitelného sdíleného štěstí z faktu, že budou další filmy. Byla jsem u zrodu prvních kostýmů v ČR, pořádali jsme půlnoční premiéry, dojímali se u úvodních titulků, společně hejtovali Jar Jara Binkse. Takže sedět znovu v sále a vidět další příběhy z tohohle světa je čirá radost. Ale čím dál tím víc mi přijde spíš nostalgická. Z Hvězdných válek se stala filmová továrna pro novou generaci. Hrdinové našeho mládí odcházejí a ti noví postrádají charisma a osudovou hloubku, pro kterou jsme Lucasovy filmy milovali. Kylo Ren není Darth Vader, Snoke není Palpatine, Rey není Luke - i když právě ona má k původním hrdinům asi nejblíž a vlastně ji mám čím dál raději.
S přibývajícími léty na mne Star Wars přestávají fungovat i z toho logického důvodu, že nejsem cílovka. Ale pro těch pár momentů, kdy mám husí kůži, objeví se mi slzy v očích a rozšíří se mi zorničky – pro ty si do kina vždycky půjdu ráda znovu. A pořád ještě doufám, že nádherné příběhy ze světa Hvězdných válek vydrží tak dlouho, že na ně budu moct za pár let chodit s dcerou a radovat se z toho víc než ona.
Jestli si ale The Last Jedi budu pro něco pamatovat, bude to pocit, že Carrie Fisher by snad na své poslední vystoupení byla pyšná. Protože já jsem ... a už zase brečím.
80 %
Hodnocení Libora Dorňáka:
Osmá epizoda mě nadchla. Užíval jsem si především nutnost držet se na pozoru kvůli zvratům a překvapením, které navíc často nebyly samoúčelné a nejednou vyznívaly zajímavě a logicky. Měl jsem radost z množství bojů ve vesmíru a v neposlední řadě mě překvapilo množství humoru (a tím myslím humor opravdový, nikoliv určený popcornovým teenagerům). Rovněž jsem si oddechl, že se série oprostila od skládání holdu původní trilogii a jako fanda prequelů vítám každé barevné oživení.
Psát o Epizodě VIII názor je obtížné, protože ty nejlepší věci ve filmu jsou ty, které by nebylo radno prozradit předem a hodnocení tak nepodstatných věcí, jako jsou triky, nuance herectví či hledání symbolů rád přenechám jiným.
90 %
Hodnocení Adama Kopeckého:
Hodnotit osmou epizodu považuji za velice obtížné – některé její pasáže považuji za to nejlepší, co SW série doposavad nabídla, jiné naopak za ty méně zdařilé. Odvážnost, se kterou režisér pustil do nových Star Wars je osvěžující a originální – zajímavý příběh a zvraty jsou podpořeny perfektními hereckými výkony, pravděpodobně těmi nejlepšími v rámci série. Přítomný humor a fakt, že obě strany nyní dělají chyby, jsou dalším pozitivním prvkem. Bitvy a vizuál filmu jsou nadstandardní, podobně potěší i poněkud komornější část vyprávění.
Film samotný se ale podrývá ve snaze v rámci skvěle napsaných zvratů posouvat i jisté hranice celého FILMOVÉHO univerza – některé věci prováděné Sílou tak pro mě jinak krásné scény potápěly, některé mi dokonce už přímo v kině přišly rušivé nebo nelogické. A to navíc zbytečně, protože tyto scény by byly skvělé i bez toho, tak dobře byly jinak natočené! Podobně některé další linie příběhu zase působily i v rámci žánru Star Wars zmatečně (nebo nelogicky, možná to při dalším zhlédnutí bude působit lépe, ale dosti pochybuji). Osobně mne pak velice zamrzela trestuhodně nevyužitá část s Canto Bight, která spíše než slibovanou prequelovou pestrost nabídla pouze zbytečnou, stokrát dokola omílanou společenskou kritiku.
Přesto bych nerad, aby TLJ vyznělo jako špatný film – je to nový, stále velice dobrý a osvěžující pohled na univerzum SW. Akorát pohled zatížený jistými nedostatky a především zbytečnými „kousky“, které byly alespoň pro mne už příliš rušivé. Nebýt Rogue One, asi bych hodnotil výše, ale Disney už bohužel prokázal, že dovede SW točit jinak, zábavně, a přitom respektovat jisté hranice, které si univerzum samo definovalo, takže –
70 %