Nové Hvězdné války jsou tradičně nejočekávanějším filmem roku. Prostřední část sequelové trilogie vnáší do známého syžetu celou řadu neotřelých nápadů, skutečně nečekané příběhové zvraty a důležité (i šokující) kroky ve vývoji postav.
(Pro úplnou transparentnost uvádím, že ač jsem byl odborným poradcem překladu tohoto filmu, názory zde vyřčené tím nejsou ovlivněny a jsou pouze moje.)
Star Wars patří k největším světovým fenoménům. Jejich tvůrce George Lucas je sice již řadu let na odpočinku, ale v díle pokračuje jeho společnost Lucasfilm, toho času pod křídly mateřské společnosti Disney. Od roku 2015 vznikly dva velmi rozdílné filmy, které navázaly na Lucasovu filmovou hexalogii. První z nich, Star Wars: Síla se probouzí se stal prvním dílem z nové („sequelové“) trilogie a celkově Epizodou VII v rámci celé ságy. Loňský film Rogue One: Star Wars Story byl zase první vlaštovkou z plánované řady spin-offů mimo hlavní ságu Star Wars, tzv. Star Wars Anthology, z níž každý snímek měl být o nějakém jiném aspektu předaleké galaxie.
Film Síla se probouzí režiséra J. J. Abramse tvořil v určitém ohledu nový začátek, který (velmi úspěšně, dlužno dodat) posloužil k přilákání nových fanoušků, avšak svým opatrným přístupem a až příliš horlivým retro odkazováním na snímek Star Wars: Epizoda IV – Nová naděje nepotěšil dlouholeté skalní fanoušky, kteří v rámci ságy čekali něco odvážnějšího. Snímek Rogue One režiséra Garetha Edwardse marketingově trochu nešťastně označovaný jako „samostatný“ film zase k radosti dlouholetých fanoušků čerpal ze všech filmů, čímž celou ságu ještě více propojil, ale tím se stal poněkud nečitelným pro „casual“ diváky, kteří ságu neznají do nejmenších detailů a kterým jednoduše význam událostí nedával smysl. Nyní v rámci principu vydávání „na přeskáčku“ přichází řada na druhý díl sequelové trilogie a celkově Epizodu VIII v rámci hlavní ságy Star Wars. Film Star Wars: Poslední z Jediů napsal i režíroval Rian Johnson.
Třebaže byla zničena superzbraň fanatického Prvního řádu, základna Hvězdovrah, byla tím odhalena i poloha základny hrdinného Odboje vedeného generálkou Leiou Organou (Carrie Fisher) na planetě D’Qar. Odbojáři se za podpory stíhacích pilotů pod velením komandéra Poea Damerona (Oscar Isaac) chystají na rozsáhlou evakuaci, zatímco nejvyšší vůdce Snoke (Andy Serkis) z Prvního řádu na ně vysílá obrovskou flotilu pod velením generála Huxe (Domhnall Gleeson) a svého zraněného a zahanbeného učedníka Kyla Rena (Adam Driver), který nedávno zabil svého otce Hana Sola a díky tomu je v konfliktu se svou matkou Leiou ještě více pohlcen temnou stranou a daleko prchlivější a rozervanější. Evakuace se nevědomky účastní i Finn (John Boyega), zběhlý stormtrooper Prvního řádu těžce zraněný v souboji s Renem. Mezitím mladá Rey (Daisy Ridley) doprovázená na palubě lodi Millennium Falcon Chewbaccou (Peter Mayhew, Joonas Suotamo) a astromechanickým droidem R2-D2 na oceánské planetě Ahch-To konečně našla dlouho ztraceného mistra Jedi, Luka Skywalkera (Mark Hamill) a snaží se zahořklého hrdinu přemluvit k pomoci.
Pokud jde o přístup Riana Johnsona k látce předaleké galaxie, je na filmu Poslední z Jediů vidět, že je velkým fanouškem ságy, který film zčásti ušil na mírů sobě podobným fanouškům (ruku na srdce, kdo víte, že v Epizodě IV byly v kokpitu Falconu pověšené zlaté hrací kostky?). Bohužel film nejde do hloubky u některých klíčových věcí jako je kanonická historie řádu Jedi nebo minulost klíčových postav jako Luke nebo Snoke. Na druhou stranu je na příběhu vidět, že se za každou cenu snaží udělat něco neočekávaného (po předloňském velice opatrném filmu Síla se probouzí to bylo třeba). Jako takový je film těžce nepředvídatelný, ale ve stejné chvíli z některých takových příběhových zvratů čiší samoúčelnost.
Film svou formou narušuje hned několik věcí, které u ságy Star Wars dlouhodobě tvoří téměř tabu. Předně film začíná okamžitě po Epizodě VII, přičemž vždy mezi filmy byla delší či kratší prodleva (nejkratší doba byla tři čtvrtě roku mezi Epizodami V a VI). Dále zde máme zcela neskrývanou vzpomínku, což jde vyloženě proti všem lineárně vyprávěným filmovým a seriálovým příběhům Star Wars (vzpomínka byla jednou zamaskovaná v seriálu Klonové války jako vize Síly) kromě loňského Rogue One (ale to je film mimo hlavní ságu). Ve značně dlouhém filmu (dvě a půl hodiny) je řada momentů, které se od předchozího strohého technicistního pojetí značně liší a jsou téměř lyrické. Ano, čtete správně, do Star Wars se protlačily artové prvky. Zda je to dobře, nechám opět na posouzení obecnému koncensu, ale mě tam tyto momenty rozhodně nerušily.
Herecké výkony hlavního obsazení jsou kvalitní. Zejména Mark Hamill podává v roli starého Luka svůj životní výkon. Rovněž Carrie Fisher po sobě svou poslední rolí zanechala úctyhodnou památku. Ale velmi zdatně mu sekundují v podstatě i všechny nové tváře z Epizody VII. Daisy Ridley, John Boyega i Adam Driver jsou skvělí. Dokonce i Oscar Isaac už si na nějaký nedostatek prostoru nemůže stěžovat. Nové tváře v podobě Benicia Del Tora (v roli technicky nadaného pobudy s přezdívkou „DJ“), Laury Dern (viceadmirálka Amilyn Holdo) a Kelly Marie Tran (odbojářská mechanička Rose Tico) s výjimkou posledně jmenované mají poněkud menší role, než jim přiřkly fanouškovské teorie (ty se tentokrát obecně nemohly mýlit víc), ale rovněž nemám, co bych vytknul.
Co do výpravy film působí nádherně „analogově“ a spoléhá na množství praktických efektů místo CGI. Je pěkné vidět spoustu nových tvorů a bytostí (malí ptačí porgové jsou všude!), na nichž je vidět obrovský kus práce, aby se objevili na zlomek sekundy. I CGI je však velmi zdařilé a praktické efekty zdařile doplňuje. Tak jak to má koneckonců být. 3D je tak jako u většiny filmů celkem zbytečné, byť vesmírné bitvy ve stereoskopickém třetím rozměru nějakou přidanou hodnotu přidávají. Hudba Johna Williamse je velmi zdařilá, byť je podobnější spíše subtilnějším motivům filmu Síla se probouzí, než těm ze starších epizod.
Celkově se další přírůstek do ságy Star Wars velmi povedl, byť asi bude pro mnohé kontroverzním filmem z důvodu snad až příliš razantní snahy přijít s něčím novým a nečekaným. Přitom se film chová téměř jako samostatné dílo a nepřináší odpovědi na položené otázky v minulém dílu. Téměř by to šlo vyjádřit příměrem, jako kdyby J.J. Abrams a Rian Johnson hráli tenis. Abrams podal Johnsonovi, ale ten nyní odrazil míč zcela do autu a ještě by po Abramsovi hodil raketu. J. J. Abrams tedy do Epizody IX bude mít skutečně hodně práce. Ve své podstatě se však jedná o odvážný, čerstvý a převelice zábavný film, který v každém případě zaujme výsadní místo mezi filmovými příběhy dobrodružství v předaleké galaxii.
90 %
(Tento článek vyšel rovněž na portálu Filmserver.cz)
