Název Dark Nest: The Unseen Queen Autor Troy Denning Překlad názvu Nespatřená královna Série Dark Nest, #2 Další informace mass market paperback: Del Rey Books, září 2005, 333 stran České vydání - Časové zařazení 36 let po bitvě u Yavinu (začíná rok po The Joiner King)

O ČEM TO JE

Alianční světy jsou sužovány nájezdy pirátů a záplavou černé membrózie, na níž se stává závislá většina insektoidních ras Galaktické aliance a jejíž jediným známým producentem jsou Killikové hnízda Gorog – všemi už přes rok považovaní za minulost.

Admirál Sien Sovv je zabit během srážky s tankerem, jehož pilot byl pod vlivem membrózie. Aliance viní řád Jedi, že se nedokázal definitivně vypořádat s Temným hnízdem, a sama zahajuje blokádu mlhoviny Utegetu, aby předešla dalšímu šíření membrózie.

Přestože dostali nový svět k osídlení, Killikové nenašli klid. Neznámá choroba plení jejich hnízda a Unu svaluje vinu na rytíře Jedi. Han a Luke opět vyrážejí do Neznámých oblastí, aby situaci urovnali. Místo toho se však setkávají s nepřítelem dávno zapomenutým, který nemá v plánu nic menšího než vyvraždit celé chisské pokolení.

Odstartuje Jacenova apokaliptická vize novou galaktickou válku nebo jí zabrání?

HODNOCENÍ

Adam Kazmíř

Namlsán obstojnou kvalitou předchozího Denningova počinu jsem se vrhl na The Unseen Queen. Nesliboval jsem si mnoho. Obávám se, že i to však bylo příliš. The Joiner King byl skutečně pouhým výkřikem do tmy Denningovy průměrnosti.

Prvním úskalím bylo samotné datování příběhu. Skutečnost, že rok v této předaleké galaxii má měsíců pouze deset, byla opět opomenuta a Denning se tak znovu pokouší prosadit kalendář gregoriánský. Není první, nebude ani poslední. Bohužel.

Zamrzí i fakt, že Dark Nest je vystavěn dle "obecného pravidla" členění trilogie – první kniha tvoří svébytný děj, druhý díl opět rozdmýchává starou zápletku a připravuje živnou půdu pro díl třetí, který definitivně rozlouskne problém nastolený na úplném začátku série. Pokud čtete mezi řádky (nebo pokud se orientujete podle hvězdičkového ohodnocení), tak je vám už nyní jasné, která z knih cyklu je povětšinou ta nejslabší.

Ano, druhá.

Děj se rozjíždí rychlostí chromého koně a až někde kolem strany stopadesáté začíná chytat dech a první známky nápaditosti, které mu stejně vydrží jen chvíli, aby se nakonec zalknul finální bitvou. Vše, co šlo v předchozím díle shledat kladem, lze i zde. Vše, co šlo považovat za zápor, můžete i tady. Bohužel, šiky negativ zmohutněly o pár maličkostí, které mi vadily už od dob Star by Star, a kterým se Joiner King dokázal nějakým záhadným způsobem vyvarovat. The Unseen Queen tolik štěstí neměla.

Nastolená situace je napjatá jako struna. Boje se rozhořely na dvou hlavních frontách: Galaktická aliance se staví pod prapor Chissů, kteří jsou opět ohroženi dobyvačnými nájezdy Killiků. Třetí bojující frakcí tvoří rytíři Jedi, které Aliance vnímá jako kolaboranty a Killikové je viní z šíření nemocí ve svých hnízdech. Osud galaxie tak opět padá do rukou několika, značně přestárlých, hrdinů.

Denning vždy exceloval s vlastními postavami – nikdo nedokáže napsat lepší Sabu Sebatyne stejně jako, že nikdo nedokáže vyobrazit YVH droidy jak je známe ze Star by Star – na druhou stranu však měl vždy potíže s vystihnutím starých ostřílených postav, které zde působí, jako by byly vymodelovány z gumy. Z vždy sebejistého Corrana Horna se stává lehce manipulovatelný beránek, který není schopen vykonávat žádnou zodpovědnější činnost. Z Cala Omase, seriózního alderaanského politika, se stává nelítostný politický vlk, který se přiživuje na, nyní bezhlavé, mršině řádu Jedi. Značně nepřesvědčivě byla vystižena i Jaina Solo, nakolik za to může její přerod v brouka mi však jasné není.

Mimoto, z Jacenova nového charakteru začínám být nadšený čímdál tím méně. Kdysi propracovaná a hloubavá postava nyní činí první krůčky k přeměně v tuctového záporáka – kterého bych spíše čekal od autora typu Kevin J. Anderson – avšak bez veškeré finesy, se kterou byl vyobrazen přerod Anakina Skywalkera v Revenge of the Sith. (drobný spoiler): A jak má někdo takový pečovat o dítě?

Když už jsem naťuknul přírůstky, nemohu nezmínit novinku, kterou se od nynějška mohou pyšnit alianční flotily: dalšími upravenými hvězdnými destruktory. Po vzoru Mon Mothmy – na kterou Denning z nepochopitelných důvodů naložil čtveřici gravitačních generátorů už v Star by Star – bylo několik destruktorů třídy Victory osazeno věží s přídavnými tažnými paprsky, aby byly schopné i nadále konkurovat těm nejmodernějším pašeráckým plavidlům. Jedním z těchto destruktorů je právě i Admiral Ackbar, nová vlajková loď Páté flotily. A stejně, jako měla připravit Mon Mothma o práci interdiktory, tak Admiral Ackbar se pokouší vytlačit z flotily malé celní lodě. Zjednodušeně řečeno: Troy Denning se neustále zdráhá prosazovat nové typy lodí a jasně dává čtenářům najevo, kdo jsou jeho favorité – přes čtyřicet let staré hvězdné destruktory a X-wingy, jejichž modifikované jsou i nadále tím nejlepším, čím mohou flotily Galaktické aliance disponovat. Stejná rigidita navíc provází i pojmenování destruktorů, jehož spektrum osciluje někde mezi jmény slavných politických vůdců Rebelie a jmény slavných vojevůdců. Nový vítr zaduje až ze stránek Betrayalu, do té doby musíme bohužel počkat.

V jednom rozhovoru se Denning svěřil, že ve chvíli, kdy píše knihu, pro něj přestává existovat okolní svět a jeho jediným cílem je vybrousit její závěr v brilantní explozi. Bohužel, výsledný výbuch má nejblíže k pohasínající prskavce, již zažehly výstřely vypálené nad planetou Thrago, a která začíná skomírat spolu s prvními výstřely v Murgo Choke. Možná by bylo lepší, kdyby spolu s nimi skončila i kniha samotná. Ale co by to bylo za Star Wars román bez pořádné vesmírné bitvy a souboje se světelnými meči? Děláme to přece pro fanoušky! Dáme jim to, co si přejí! Turbolasery taví superstrukturu killikských lodí několika mocnými salvami, shadow bomby vykusují celá podlaží palub a tvoří tak otvory, skrze které se StealthXy dokážou protáhnout dovnitř a rozsévat dál smrt v hlubinách lodi. Fádnost a absurdita čiší takřka z každé věty (zbytek textu – věnovaný událostem na Admiral Ackbar – shledávám jako jediný za docela obstojný). Trochu naivně jsem se začal utvrzoval v přesvědčení, že horší to už být nemůže.

To však ukáže až další kniha.

Byl jsem zklamán.

Nevím nakolik je to vina antipatií, které chovám vůči tvorbě Troye Denninga. Nevím nakolik mohu vinit průměrnost textu, ve které utonuly i poslední záblesky originality a invence. Možná problém tkví v naprosté absenci svébytného děje. Možná…

Je čas zatlačit slzy, jež se formují v koutcích z čtení zarudlých očí a připravit se na The Swarm War. Válka vypukla.

The Unseen Queen byla pouhým začátkem.

ZAJÍMAVOSTI

Chcete se podívat na návrh obálky Cliffa Nielsena?

Chcete se podívat na původní návrh obálky Cliffa Nielsena?

Chcete vidět obálku japonského vydání?

Chcete si ji objednat u Amazon.com?

DATABÁZE