Název Darth Bane: Path of Destruction Autor Drew Karpyshyn Překlad názvu Cestou destrukce Série Darth Bane, #1 Další informace hardcover: Del Rey Books, září 2006, 320 stran mass market paperback: Del Rey Books, červenec 2007, 395 stran České vydání mass market paperback: Darth Bane: Cesta zkázy, Egmont ČR, březen 2009, 267 stran (přeložila Zuzana Bělohlávková) Časové zařazení 1003 až 1000 let před bitvou o Yavin

O ČEM TO JE

Za hlaholu těžkých kladiv je z hlubin Apatrosu dobýván cortosis – esenciální surovina všech válek. Těžká robota mění těla havířů v hory svalů, zatímco toxické výpary je zbavují veškerého ochlupení. Stejně jako většina horníků se Dessel snaží vyplatit ze svých dluhů a opustit tento proklatý svět. Poté, co v sebeobraně zabíjí jednoho z republikových vojáků, je donucen z planety utéct a v obavě před policejním stíháním se ukrývá na jediné místo, kam na něj Republika nedosáhne – mezi šiky sithské armády.

Jako člen jednotky Gloom Walkers se postupně probíjí bitvami na Kashyyyku a Trandoshe. Díky svému skrytému nadání přežívá i ty nejbeznadějnější situace a rychle se propracovává vzhůru armádní hierarchií. V zápalu boje na Phaseeře je donucen odstranit svého nerozhodného velitele a sám vést jednotku k drtivému vítězství nad republikovými silami. Přesto je po svém návratu uvězněn a za insubordinaci odsouzen k trestu smrti.

Díky intervenci lorda Kopecze je osvobozen a převezen na půdu sithské akademie na Korribanu, kde si jako akt oproštění od minulosti volí nové jméno – Bane – a začíná studovat učení prastarých mistrů Temné strany, aby nakonec zradil vše čemu se doposud naučil a napsal tak první kapitolu nové éry vlády Sithů.

HODNOCENÍ

Adam Kazmíř

O tisíc let dříve než sithský řád – reprezentovaný pouze jedním mistrem a jeho učedníkem – konečně uchvátil moc, se galaxie zmítala uprostřed nekonečných bojů mezi armádami rytířů Jedi a hordami sithských vojsk. Milénium předtím, než povstala Rebelie proti tyranskému Impériu, panovalo kruté období Nových sithských válek.

Období romány doposud neposkvrněné – tedy, až do teď.

Path of Destruction je ve své podstatě jedním velkým retconem. Stejně jako Death Star uvádí jedno z hluchých míst dějin Expandovaného universa na pravou míru, tak dílo Drewa Karpyshyna si bere na paškál život a osudy Darth Bana – tvůrce (pravidla) Vlády dvou.

Kulisy ději byly vystavěny už stařičkým Dark Forces II: Jedi Knight a k němu přidruženým románem – právě bitva o Ruusan mezi Armádou světla a Bratrstvem temnot se stala hlavním milníkem Path of Destruction. Základy příběhu samotného položil až šestidílný comicsový cyklus Jedi vs. Sith z roku 2001, který byl záhy doplněn o krátkou povídku Bane of the Sith od Kevina J. Andersona – ta se bohužel natolik vymykala kánonu, že musela být zcela rozcupována a opět složena pro reinterpretaci v Rule of Two.

Je až neuvěřitelné, jak dokonale je příběh mezi tyto mezníky naroubován. Zmíněny jsou Buzzardy, Ruusan a události s ním spjaté, hraje se sabacc a pazzak atd.. Jelikož byl Drew Karpyshyn vedoucím designérem příběhu pro Knights of the Old Republic nelze se divit, že Path of Destruction se jen hemží odkazy na tuto hru: i po třech miléniích se stále léčí pomocí substance známé jako kolto, nezapomnělo se na Darth Revana ani na Star Forge a Republika stále používá křižníky třídy Hammerhead – situace ve Staré republice zde relativně umně parafrázuje výrobu v současném Rusku, kde výrobní linky neustále chrlí zbraně, jejichž design má své počátky už v době před 60 lety. Jsem však rád, že alespoň tyto lodě byly nějak klasifikovány, protože zbytek se nedočkal ničeho originálnějšího, než označení typu: sithský destruktor, či bitevní loď.

Bohužel, i některé další detaily nejsou příliš dobře dotaženy do konce a v průběhu knihy se objevuje několik do očí bijících nesrovnalostí s reáliemi EU – například bacta je označena za nazelenalou místo načervenalé (je komické, že ve filmu a většině her je bacta vyobrazována jako světle modrá). Další rozpor vyvstává spolu s otázkou o umístění domovské planety Sithů. Většina knih proklamuje právě Korriban, ale jako možná alternativa je často prezentován Ziost – malá planeta na samotném okraji galaxie. A tak nelze než konstatovat, že pověření lidé od Del Reye provádějí v oblasti korektur faktografických chyb opravdu mizernou práci.

Děj se pomalu rozjíždí v hlubinách kůry Apatrosu, kde v nelidských podmínkách těží horníci cortosis – extrémně odolný kov, který dokáže takřka dokonale absorbovat teplo a odolat i žáru světelného meče. Už jen pouhých pár kilogramů rudy je vykoupeno hodinami tvrdé roboty a trvalým poškozením zdraví. A jelikož starorepubliková válečná mašinérie spolyká celé tuny během jediného měsíce, tak cena cortosisu pomalu roste do závratných výšin. Směrem k Apatrosu se stahuje velké množství mužů za vidinou rychlého zbohatnutí. Jejich sny jsou však brzy rozdrceny pod tíhou útlaku Rudných závodů Vnějšího okraje. Výdělky z těžby mohou jen těžko pokrýt dluhy, které si u RZVO doposud vytvořili a tak jedinou šancí, jak se vyplatit z osidel tyranské korporace, je riskovat těžce vydřené peníze u sabaccového stolu.

Je to už tak dávno, co jsme v knize dostali možnost se podrobněji podívat na hru samotnou – naposledy to snad bylo v The Hutt Gambit. Path of Destruction však konečně přináší kompenzaci a to v podobě hned dvou kapitol strávených nad sabaccovou seancí, která se – k mé velké radosti – na konci zvrhne v šílenství ne nepodobné těm z Divokého západu.

Spolu s druhou částí knihy je děj – po několika drobných peripetiích v řadách pravidelné sithské armády – uvržen mezi temné zdi sithské akademie na Korribanu. V tomto bodě se nelze ubránit jistému srovnání s trilogií Jedi Academy, která se jako jedna z mála podrobněji zabývá obdobnou problematikou – výcvikem Silou obdařených jedinců. Verdikt? Path of Destruction je vyvedena s mnohem větší grácií než Andersonovy díla a nenabízí žádné další šílené pokusy se Silou. Na druhou stranu je však absence těchto nedostatků kompenzována sklonem k častým simplifikacím výcvikových metod – nejvíce se tento problém dotýká šermířských soubojů, které jsou prezentovány jako pouhé sledy předem nadrilovaných komb, což ochuzuje jejich popis o veškerou vznešenost –, které zakrývají případné nedostatky a převádějí tak výcvik do kulantnější podoby.

Stylu podání mohu jen stěží něco vytknout. Jazyk má sice k poetičnosti na míle daleko, ale ve své utilitaritě nachází mistrně vybroušený rovnovážný bod – ze kterého nemá daleko jak ke střídmému vypravování, tak k epickým popisům bitev –, který nabízí naprostou srozumitelnost nejširším masám. S nabývajícím počtem stran však začíná ztrácet dech a nenechavé prsty nedočkavosti pomalu povolují stisk na mysli čtenářově.

Závěrečné dějství se rozehrává v bažinách a lesích Ruusanu, přímo uprostřed žáru války, která plane mezi armádami lordů Hotha a Kaana. Doposud ucelená "one-man show" se začíná tříštit v několik příběhových linií a spolu s koherentností se z děje vytrácí i veškerý náboj. Už od první stránky (nebo po přečtení zadní strany obalu) bylo uvědomělejšímu čtenáři jasné k jakému cíli Path of Destruction směřuje a čím blíže má její osud ke svému naplnění, tím více volnosti kniha pozbývá. Kvalita posledních kapitol vrávorá až nebezpečně blízko zlomu, který je dělí od naprosté – a předem pevně sešněrované – frašky.

Zdráhám se říci, že by Path of Destruction byla nějak inovativní knihou.

Svou úlohu román splnil do posledního puntíku – stanovil řád a provázal všechny doposud volné nitky této části historie expandovaného universa – bohužel však postrádá to kouzlo originality, které odděluje zrno od plev.

Darth Bane jest pouhým pokusem o ponurou vesmírnou operu. První dva akty ztělesňují cestu, opus poslední upadnul ve všeobímající destrukci – destrukci sebe sama. Z popela vzešel a v prach se obrátil.

A nic nového po sobě nezanechal.

ZAJÍMAVOSTI

Chcete si ji objednat u Amazon.com?

DATABÁZE