Název Dark Nest: The Joiner King Autor Troy Denning Překlad názvu Král připojivších Série Dark Nest, #1 Další informace mass market paperback: Del Rey Books, červenec 2005, 526 stran (včetně Ylesie) České vydání - Časové zařazení 35 let po bitvě u Yavinu (začíná šest let po The Unifying Force)

O ČEM TO JE

Několik rytířů Jedi, včetně Jacena a Jainy, opouští známý vesmír a míří do Neznámých oblastí kvůli podivnému volání o pomoc, které slyší jedině oni. Bližší informace o jejich současném pobytu přicházejí až z dálné Chisské ascendence, která podává oficiální stížnost Galaktické alianci a obviňuje zmizelé Jedi ze spoluúčasti na útocích na své hranice.

Luke Skywalker nemá na výběr a je nucen odletět do Neznámých oblastí, aby se pokusil celou situaci uklidnit. Han a Leia přerušují svá hledání vhodné planety pro přesídlení uprchlíků z Ithoru a vydávají se po Lukových stopách až na ledovou planetu Lizil. Nikdo z nich není ani v nejmenším připraven na to, co je zde čeká.

Kolonie neznámých insektoidů pomalu expanduje do hraničních systémů Chisské ascendence, jejich vůdce UnuThul projevuje potenciál v Síle a nyní stahuje na svou stranu bývalé přátele, aby tak posílil řady kolonie o Silou obdařené válečníky, kteří by dokázali uchránit hnízda před chisskými utlačovateli.

Avšak za provázky tahá ještě někdo další a jeho cílem není nic menšího než další zničující válka.

HODNOCENÍ

Adam Kazmíř

Po předchozích, a to relativně neblahých, prožitcích strávených nad Denningovou Star by Star jsem přistupoval k The Joiner King se značnými rezervami.

První polovina knihy svižně letí a zaplétá nitky příběhu. Atmosféra graduje a ve chvíli, kdy se hrdinové dostávají do systému Gyuel, čtenář dychtivě hltá větu po větě. Zápletka, doposud prezentovaná pouze ve slabých náznacích, začíná pomalu vyplouvat na povrch a odhalovat další spojitosti. Ale v této chvíli se láme chleba a čím více začíná čtenář rozumět celému komplotu, tím méně se mu zamlouvá. A nad konečným odhalením plánů Temného hnízda si může pouze povzdechnout.

Srdce každého sečtělého fana jistě zaplesá nad zmínkami o útočném týmu na Baanu Rass, přítomností Kyla Katarna (který dokonce i dostane prostor, aby promluvil), návratem Formbiho (i když s lehce popleteným jménem) a mnoha dalšími maličkostmi, které Denning zmiňuje.

Opravdovým mistrovským kouskem je propojení s knihou Tatooine Ghost a obrazem Killik Twilight, který zobrazuje exodus Killiků z Aldeeranu. Ano, právě těch Killiků, o kterých je Dark Nest. Za vcelku dobrý nápad by šla označit i Kolektivní mysl, kterou mezi sebou Killikové udržují a do které jsou schopni pohltit další inteligentní bytosti zdržující se příliš dlouho v jejich přítomnosti. Za méně mistrné však považuji označení Killiků za stavitele Centerpointu a Maw.

Avšak ne za všechny vroubky, které kniha má, může sám Denning. Lucasův rozmar propojit knihy Staré Trilogie s Novou zanechal i v Dark Nestu několik hlubokých šrámů. Naprosto nesmyslně vykonstruovaná zápletka kolem R2-D2, který potají nahrával rozhovory Anakina a Padmé, patří asi k tomu nejhoršímu, co Joiner King přináší. Dalším klínem do hlavy je astromechova nevole záznamy přehrát, což jen zapříčiní to, že tento problém bude dále rovnoměrně rozpitváván v průběhu celého Dark Nest, a to bez jakéhokoliv zjevného užitku.

Krom toho Denning asi zapomněl počítat a páni z Lucasfilmu číst. Jak jinak si chcete vysvětlit tvrzení, že Artoo je imperiálního designu (jako vrchol všeho se v The Swarm War pokouší tento omyl ospravedlnit chabou výmluvou, že imperiální propaganda úmyslně mlžila informace o kritických válečných technologiích)? Tento časový paradox však není jediný, který v Dark Nestu najdete. Hned v druhém díle se Denning dopouští další obdobné chyby, když tvrdí, že Leia byla senátorkou už za Staré republiky (což se lehce rozchází s faktem, že se narodila až po nastolení imperiální vlády).

Galaktická aliance neustále chrlí nové technologie a jednou z nich je i ultramoderní (a takřka neviditelný) StealthX – silně upravený a očesaný X-wing. Místo komunikačních antén byly nainstalovány rušičky senzorů, trup byl zkrácen a natřen načerno, aby splýval s pozadím temného vesmíru. Nadšený jsem z toho moc nebyl. Možná už jen proto, že Denning předkládá StealthX jako hotovou věc a za celou knihu se ani neobtěžoval stíhač pořádně popsat (po dvou dlouhých letech se mi dočkalo satisfakce na stránkách Tempestu). Smutné je, že existence StealthX je postavena na výmyslu, který do SW neprotlačil nikdo jiný než Troy Denning v Star by Star. Veškerá komunikace mezi stíhačkami je vedena pomocí jediského mentálního spojení, které v Denningově podání navíc vyznívá jako naprosto triviální věc, kterou zvládá levou zadní i ten nejposlednější Jedi. Všechny snahy mravokárců, jako byli Zahn a Stackpole, o omezení všemocnosti Jedi ze stránek Joiner Kinga jednoduše vysublimovaly.

Vesmírné bitvy celkově doznaly určitého zlepšení – už žádné hromadné ničení lodí po desítkách, už žádné další stíhače létající takřka rychlostí světla. Více důrazu je kladeno na uvažování jednotlivce a jeho pohled na bitvu než na bitvu samotnou. A v tom očividně nelze napáchat až takové množství škod. Navíc, vesmírných potyček je v knize pouhá hrstka a většinou jsou vyřešeny pomocí nějakého šíleného manévru nebo užitím Síly, což lze označit jedině za krajní alibismus, který nakonec vlastně kompenzuje absenci schématu "střílelo se, ničilo se".

Štěstím je, že se svého návratu zatím nedočkaly shadow bomby. Po modrých laserových výbojích z děl X-wingu už také nezbylo ani památky.

To ovšem nelze říct o Silou vytvářených světelných koulích, které mátly nepřátele při skoro každé vesmírné potyčce ve Star by Star. Pravda, zde jsou nahrazeny paralelním zobrazováním obrazu lodi a překrýváním skutečné lodi obrazem pustého vesmíru, ale princip je stejně hloupý jako v případě koulí.

Denning nikdy neměl potíže s vystihnutím kteréhokoliv charakteru a vy máte stále pocit, že je to Han nebo Luke, jak je znáte z filmů. Je jasné, že za ty roky všichni doznali určitého vývoje, ale i s tím se dokázal Denning skvěle vypořádat a posunul hrdiny zase o krůček dál. Největších změn nakonec doznal Jacen, který dospěl v sebejistého a arogantního muže. I přesto, že Jacen byl už v NJO nasměrován na cestu stát se největším rytířem Jedi, tak až v Dark Nestu je toto zpečetěno. Denning nechává Jacena vystudovat během pěti let učení Aing-Tii, theranských Naslouchatelů, Fallanassiů, dathomirských čarodějek a Jensaaraiů, aby tak mohl omluvit kousky, které nechává Jacena v knize páchat – schopnost ohýbat časoprostorové kontinuum jako příklad bohatě stačí.

K závěrečné bitvě, kdy Leia, Han, Luke a Mara, doprovázeni několika YVH-5 a mistry Jedi, pobijí během pár chvil několik stovek Killiků, se radši ani vyjadřovat nebudu – za to mi to nestojí.

Byl jsem příjemně překvapen.

Příběh je vystavěn na solidním a nápaditém námětu, avšak určité části vykazují značné stavební nedostatky, které jen kazí celkový dojem. Spousta drobných chybek je pořád lepší než několik obrovských, ale i tak, některých z nich se dalo vyvarovat. Bohužel, nepovedlo se. Každá stránka odhaluje nové a nové střípky skládačky, aby zhruba v prostředku knihy odhalila celou svou genialitu a aby s každou další stranou domotala vše, co bylo tak krásně vystavěno. Závěr už byl pouhopouhým závěrem.

Ničím víc.

Faktem však zůstává, že galaxie je opět na pokraji dalšího nevyhnutelného konfliktu, který proti sobě postaví i ty nejlepší přátele.

Tohle cliché mě pomalu začíná ubíjet.

Tato recenze by nikdy nevznikla bez pomoci Lewin, které tímto děkuji za zapůjčení knihy.

ZAJÍMAVOSTI

Chcete se podívat na návrh obálky Cliffa Nielsena?

Chcete se podívat na původní návrh obálky Cliffa Nielsena?

Chcete vidět obálku japonského vydání?

Chcete si ji objednat u Amazon.com?

DATABÁZE