Nedávno probíhala opět akce na Humble Bundle, kde jste si mohli zakoupit spoustu Star Wars her za minimální cenu a ještě přispět na dobrou věc. Jednou z těchto her byla právě i strategická hitovka Star Wars: Empire at War (dále jen EaW) včetně datadisku Forces of Corruption. Na tuto hru existuje spousta fanouškovských modifikací a jednou z nich je Thrawn's Revenge: Imperial Civil War (dále jen ICW). Splnila očekávání a je opravdu tím nejlepším, co se nám z expandovaného universa dostalo na monitory? Přinášíme vám o ní článek, ve kterém se dozvíte vše podstatné.
Stejná hra, která je přesto odlišná
Základní koncept hry zůstal stále stejný. Na strategické mapě galaxie stavíte budovy a jednotky, které následně vysíláte dobývat nebo bránit nejrůznější planety ve vesmírných i pozemních bitvách. Kromě ovládání je to ale více méně jediné, co na hře zůstalo stejné. Příběhovou kampaň zde sice nenajdete, ale v režimu galactic conquest si můžete zahrát spoustu scénářů zasazených do časového období od 6 po bitvě o Yavin až po 25 PBY. Můžete si tak vybrat zda si chcete zahrát kratší období s menším počtem planet nebo se pustit do plnohodnotné kampaně s více než devadesáti planetami. A jsou to právě tyto kampaně, kde se změny projevují nejvíce.
Tou první je systém ér. Ten nahrazuje technickou úroveň frakce. Zatímco v EaW jste postoupili do další technické úrovně vývojem nebo ukradením nových technologií, v ICW se do další éry dostanete zabitím imperiálního vůdce pro dané období. Těmito vůdci jsou Ysanne Isard, admirál Thrawn, znovuzrozený císař Palpatine, Natasi Daala a admirál Pellaeon. Z první éry tak postoupí všechny frakce, teprve když bude poražena Ysanne Isard a vlády se chopí Thrawn. S novou érou se také částečně změní dostupné technologie a hrdinové.
Další podstatnou změnou je stavba stanic na orbitě planety. Ve hře totiž můžete totiž v základu stavět pouze bezbranné loděnice. Těch existují tři úrovně, přičemž díky první můžete vyrábět stíhačky a menší lodě jako lehké fregaty a podobné. Druhá úroveň přidává k základním možnostem produkce i větší fregaty. Třetí úroveň pak může vyrábět veškeré hlavní lodě a křižníky, včetně hvězdných destruktorů či dokonce Executoru. Ne všechny úrovně ale můžou být postaveny všude. Zatímco základní úroveň se dá postavit na všech více než 140 planetách (v největší kampani lze bohužel hrát najednou jen s jednadevadesáti planetami), třetí úroveň a hlavní křižníky své frakce můžete vyrábět pouze na čtrnácti. Tyto loděnice jsou tak velmi cenné a je teda potřeba je bránit pořádnou flotilou. Ale aby loděnice nebyly ani bez flotily úplně bezbranné, je možnost u nich postavit pár obranných stanic Golan, popř. dalších podobných stanic. Ty pak ke všemu mohou vypustit několik eskader stíhaček a bombardérů, které se vždy hodí.
Poslední větší změnou, byť ne tak podstatnou, je to, jak se vývojářský tým pokusil vše přiblížit „realitě". Pokud má například takový imperiální hvězdný destruktor skutečně 60 turbolaserů, loď má ve hře šest „akčních bodů" reprezentujících tyto děla, přičemž každý z nich střílí deseti pulzy. Dreadnought třídy Executor je tak se svými skutečnými 540 turbolasery, čili 54 akčními body, skutečnou bestií. A to nepočítám další zbraně jako laserová děla, iontové kanóny nebo odpalovače raket. Podobné je to s letkami, které lodě vypouští. Každá loď má určitý počet eskader, které vypustí ihned po zapojení do bitvy, a teprve postupně je nahrazuje svými rezervami. Na rozdíl od původní hry však tyto rezervy nevypouští donekonečna. Když jsou zničeny, nic už je z oné lodě nenahradí. Co se samotných eskader týče, tak počet jejich strojů už také odpovídá realitě, a tak skutečně například v eskadře X-wingů letí dvanáct strojů.
Nové frakce a desítky jednotek
ICW je zkrátka plné nových věcí a ani frakce nepřišly zkrátka. Celkem jich je tady sedm. Z hratelných jsou to Imperiální zůstatek, Nová republika, Impérium Ruky a Pentastarské uskupení. Z těch nehratelných mód obsahuje Hapeské konsorcium, Duskhanskou ligu a imperiální diktátory. Přesto si v rámci Imperiálního zůstatku můžete ve dvou scénářích zahrát za diktátora, konkrétně Zsinje. Každá frakce přitom disponuje jinými technologiemi a jednotkami. Najdou se ovšem i některé společné. Například Duskhanská liga nebo diktátoři mohou mít některé lodě z Imperiální flotily. Stejně tak jako v novorepublikové flotile můžete najít několik kousků imperiální techniky, jako např. interdiktor Black Asp nebo hvězdný destruktor pod velením Boostera Terrika.
Tím se dostávám k jednotkám, kterých je zde opravdu požehnaně. Například taková Nová republika. Ta má v arzenálu 21 typů lodí a 7 druhů stíhaček a bombardérů. A to nepočítám další lodě, které ovládají hrdinové. Je sice pravda, že ne všechny je možnost vyrábět najednou. Zatímco v první a druhé éře budou vaše primární bombardéry Y-wing, v éře čtvrté a páté je už nenajdete. Nahradí je totiž K-wingy. Podobně je to i s některými většími loděmi nebo pozemními jednotkami, kterých je také více než dost. Vše navíc vychází z expandovaného univerza, či Legends, chcete-li. Můžete tak narazit na republikový přepravník stíhaček třídy Quasar Fire, imperiální AT-PT nebo křižník třídy Phalanx z Impéria Ruky.
Hrdinové prošli také poměrně důležitými změnami. To, že jich má každá frakce spoustu, už vám asi došlo. Některým přibyly i nové schopnosti. Ovšem i hrdinové se přiblížili realitě, a tak pokud o některého přijdete v boji, je to natrvalo. Nekoná se žádný respawn jako v EaW. I zde ovšem najdete několik výjimek potvrzujících pravidlo. Někteří hrdinové, jako např. admirál Ackbar, se objeví znovu při postupu do další éry. Takových je ale opravdu minimum, takže je opravdu lepší, hlídat si je.
Mohutné bitvy, nezvaní hosté a naprostý chaos
Už v původním EaW bohužel platilo, že pozemní bitvy byly poněkud nezáživné a opěrným bodem hry byly bitvy ve vesmíru. Důvodem byla hlavně originalita v boji nejrůznějších plavidel. Vybrat si, jestli dříve zničit motory, hangár nebo turbolasery vždy mohlo zvrátit průběh bitvy a bylo to něco, co bitvy na povrchu planet nenabízely. Bohužel, v tomto ohledu na tom není lépe ani ICW. Ano, dostalo se malého zlepšení počtu CP bodů a celkovém množství nasazených jednotek. Stejně tak jako větší variabilita kombinací jednotek, které spolu pošlete na nepřítele. Přesto to ale pořád není ono.
Ovšem ve vesmíru se můžete vyřádit více než kdy předtím. A to hlavně díky počtu a síle jednotek, které můžete nasadit. Když připočtete stíhací a bombardovací eskadry, můžete mít v jednu chvíli na své straně i přes 150 strojů. A to už je pořádná řežba. Ovšem liší se to také frakci od frakce. Zatímco Impérium se spoléhá převážně na hrubou sílu křižníků a stíhačky jsou pro ně postradatelná síla, u Nové republiky jsou to právě stíhačky a bombardéry, kdo vám často zachrání krk na poslední chvíli. A takové dvě eskadry X-wingů a jedny Y-wingy si občas dokáží poradit i s křižníkem. Problém nastává teprve ve chvíli, kdy narazíte na vůdce Impéria (za předpokladu, že jím nejste vy). V takovém případě máte problém. A ne malý, protože většinou to znamená střet s Executorem nebo podobně silnou lodí. Tak si to shrneme: loď je asi pětkrát větší než váš největší křižník, po obou stranách má od přídě až k zádi dvě řady turbolaserů a dalších zbraní namačkaných těsně vedle sebe a sundat jí štíty trvá s celou flotilou asi pět minut. V takové chvíli, kdy vaše křižníky odpadávají jako uschlé švestky, máte jen dvě možnosti. Buďto se stáhnout nebo se pokusit stíhat doplňovat vaše stavy přivoláváním dostupných posil. Na druhou stranu, pokud se vám zadaří, tak pohled na několik částí rozpadnutého kolosu, řítících se k povrchu planety, je opravdu k nezaplacení.
Občas vás může potkat poměrně nepříjemná novinka. Jste uprostřed bitevní vřavy, když tu najednou vyskočí z hyperprostoru několik dalších lodí, které okamžitě začnou vypouštět stíhače a vydají se vaším směrem. Přestože se jedná pouze o piráty používající většinou stařičké republikové Venatory a separatistické Munificenty, dokáží vám většinou pěkně zavařit. Můžete se sice stáhnout a nalákat vašeho nepřítele do trasy blížících se pirátů a pak pouze čekat, kdo z nich vyjde vítězně a koho můžete dorazit, většinou si nově příchozích ale všimnete příliš pozdě na to, abyste se o něco takového vůbec pokusili. Nezbývá tedy než se pokusit rozdělit svoje síly a čelit obklíčení. V takovém případě dokážou obrátit průběh bitvy právě i staré a poměrně slabé Venatory. Obzvlášť, pokud zrovna bojujete s imperiálním vůdcem, který je sám o sobě velmi obtížný.
Ať už jste ale v jakékoli bitvě, většinou se budete marně snažit udržet si přehled o svých jednotkách. Minimálně o pozici a činnosti vašich eskader. Částečně vám ho pomáhají udržovat malé ikonky nad vaší technikou a spodní lišta s přehledem vašich označených jednotek. Ale s počtem bojujících jednotek, které ke všemu překrývá salva turbolaserových střel (u Executoru jsou salvy tak silné, že vypadají jako hustý zelený liják dopadající na plášť nepřátelských lodí), je opravdu těžší se v bitvě vyznat. Ten pravý chaos ale přichází teprve s tzv. battlecam, čili filmovým pohledem na bojiště. Ten fungoval již v původním EaW, ale teprve nyní si můžete vychutnat ty pravé a chaotické boje. Ve většině případů vidíte z různých úhlů bojující lodě, mezi kterými se mihotají bojující stíhače, připomínající roj hmyzu. Vy tak většinou ani nepoznáte, kdo je váš a kdo je nepřítel. Na druhou stranu je přece jen takovýto chaos to pravé pro milovníky velkolepých bitevních scén z filmů, jaké obsahovala například bitva o Coruscant v Pomstě Sithů.
Kampaň není to jediné, co ICW nabízí
Kromě jednotlivých scénářů, kde je vaším úkolem ovládnout celou galaxii si můžete zahrát další dva herní módy. Tím prvním je klasický skirmish. Ten se od původního moc neliší. Na každé straně mapy je loděnice každé frakce, kterou brání dvě vyzbrojené stanice. Po mapě jsou pak rozesety těžební stanice na asteroidech, popřípadě další věci, které může hráč (ale i nepřítel) zajmout a použít ve svůj prospěch. Podobné je to v pozemních bitvách, kde vaši základnu brání několik turbolaserových věží. V obou případech nastupuje klasický model RTS her. Kupovat jednotky, bránit svoji základnu a zničit tu nepřátelskou. Postup do další éry a zpřístupnění dalších jednotek si zde ale musíte koupit.
Druhým z těchto módů a naprostou novinkou je survival. Ten najdete jako jeden ze scénářů v nabídce galactic conquest a vyberete si jednu ze tří frakcí – Impéria, Nové republiky a Impéria ruky. Poté hra začíná. Začínáte u své loděnice uprostřed mapy s několika menšími loděmi. Postupně se vynořuje z hyperprostoru nepřítel a vašim úkolem je co nejdéle bránit stanici. Nic není ovšem tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Váš jediný finanční příjem přichází teprve ve chvíli, kdy je celá vlna zničena. V té chvíli musíte nejen rychle nakoupit a vyrobit jednotky, ale také je stihnout přivolat do akce. Když začne další vlna, okénko posil nejde využít. A aby toho nebylo málo, každá pátá vlna je boss. Tato vlna obsahuje hrdinu, doprovázeného několika menšími fregatami a přepravníky stíhaček. Na druhou stranu ale hra není úplně nefér, a tak se vám poblíž loděnice čas od času objeví nějaký ten bonus v podobě finanční odměny nebo další lodě k vašim posilám.
Kromě toho je možné zahrát si několik scénářů z galactic conquestu a skirmishových map také se svým kamarádem v multiplayeru. Oba dva hráči pouze potřebují mít stejnou verzi hry i módu.
Instalace a kompatibilita
Jednou z velkých výhod ICW je instalace. Na rozdíl od jiných modifikací pro EaW je velmi snadná a vy máte dvě možnosti, jak ji provést. Buďto si můžete stáhnout automatický instalátor, ve kterém pouze zvolíte umístění vaší originální hry a program udělá vše za vás. Nebo si můžete stáhnout zazipovaný archiv, jehož obsah poté přesunete do složky Mods a překopírujete dva soubory. Tak či tak, nemusíte si sami vytvářet žádné dodatkové soubory a spouštěče, jako u většiny jiných modifikací. Ty sice nejsou složité, ale přesto je to od vývojářů skvělý krok, který spoustě lidí ušetří čas i nervy. Navíc obsahují obě instalační varianty více než sto stránkový manuál ve formátu PDF, obsahující veškeré instalační pokyny a informace o herních principech, frakcích, jednotkách a mnohém dalším.
Co se kompatibility týče, tak ta je velmi dobrá. K hraní potřebujete pouze Empire at War: Forces of Corruption s patchem na verzi 1.01. Samotná modifikace je pak velmi kvalitně a stabilně zpracována. I na mém, na dnešní poměry velmi podprůměrném stroji s pouhými 2 GB RAM, 3 GHz dvoujádrovým procesorem a integrovanou grafikou GeForce 9300 GE o síle pouhých 256 MB běží modifikace velmi dobře, takže ani majitelé slabších strojů nepřijdou zkrátka. Pouze když jsem aktivoval battlecam při velmi chaotických a mohutných bitvách, šlo poznat, že má hra lehce propadlé FPS, ale nebylo to nic hrozného. Za celou dobu hraní jsem také nenarazil na žádný bug nebo jinou chybu, což je pro módy sice velmi neobvyklé, ale jen dobře.
Verdikt
Thrawn's Revenge: Imperial Civil War spatřil světlo světa již v roce 2010, ale stále patří mezi to nejlepší, co můžete dnes na Empire at War najít, což dokazuje i sedmé místo z roku 2015 v soutěži o nejlepší modifikaci všech dob. Milovníkům knih a komiksů z nynějších Legends určitě zaplesá srdce při pohledu na veškerou techniku, postavy a detaily z tohoto prostředí, ale hraní si užije i člověk, který nikdy o takovou knihu či komiks ani nezavadil. Málokdy se také stává, že by modifikace, kterou fanoušci udělali zdarma a ve svém volném čase, ve všech ohledech předčila originální hru. Thrawn's Revenge: Imperial Civil War mezi ně ale patří a já mohu dát jen doporučit každému, kdo někdy Empire at War hrál.
