V rámci druhého vzpomínkového článku opět nahlížíme do archivů, oprašujeme pradávné svitky a připomínáme si, co všechno fanoušci před dvěma dekádami zažívali během prvního veřejného setkání fanoušků Star Wars na našem území, RAUKonu 1999.
RAUKON 1999
- místo - Kolín; Městské kino, Střední odborná škola chemická
- datum - 29. - 31. 10. 1999
- organizátoři - Sci-fi klub Rauko, Czech Star Wars Universe
Nejprve zatlačíme slzu nad delším reportem toho nejpovolanějšího, hlavního organizátora Petra Čáslavy:
Když jsme před rokem vybírali termín pro náš con, záměrně jsme zvolili 29. - 31. 10., protože den před ním je státní svátek, což jsme považovali za výhodu. Následně se však ukázala tato skutečnost spíše negativní, ale o tom až později.
Jistě vám neuniklo, že prostory, ve kterých se měl con conat se neustále měnily. První záměr byl: uspořádat con v prostorách SOU a SOŠ spojů a elektrotechniky, ale tamní řiditel byl natolik profesionál, že s ním byla velmi těžká domluva. Vůbec - státní organizace, ať už školy či městský úřad nikterak nedokázaly rozlišit neziskovou a ziskovou akci a proto s nimi byla velmi mizivá domluva. Nakonec jsme tedy od "spojů" upustili a kontaktovali SPŠ, která byla blíže kinu, ve kterém probíhalo hlavní pásmo přednášek. Ředitel byl velmi vstřícný a domluva byla snadná. Nastínili jsme o co nám jde a on souhlasil s tím, že vše záleží na domluvě se školníkem, ale také nás ujistil, že s ním promluví a že v tom nevidí vůbec žádný problém.
Ale vše se obrátilo ve středu večer (dva dny před conem), když jsme kontaktovali školníka kvůli konkrétní domluvě a on nám velmi sprostě (citoval bych, ale nechci být považován za takového primitiva, jako je on) za použití vulgarismů vysvětlil, že chce odjet na chatu či kam. Tak tedy nečekaně padly prostory a con byl na pokraji samotné existence.
Na začátku jsem se zmiňoval o státním svátku, který jsme považovali za výhodu, ale teď jistě chápete, že tomu bylo právě naopak. Ve čtvrtek bylo do akce nasazeno maximum lidí a celé SFK Rauko za podpory CSWU se vyřítilo do města, sehnat náhradní prostory. Nepodařilo se.
V pátek ráno jsem vstával s bolavou hlavou a vědomím, že jsem největší idiot pod sluncem a celá moje existence se zhroutila do nekonečných hloubek černočerných depresí. S vědomím, že právě touto dobou se už do města řítí i několik poláků, kteří se předem přihlásili, jsem vyrazil do ulic. S Wingmanem jsme si vzali na starosti prostory a ostatní dostali velmi dlouhý seznam s neméně důležitými úkoly, vyplívajícími z rozvázané dohody se SPŠ (např. sehnat náhradní ubytování, které mělo být původně na internátu SPŠ). V tuto chvíli vydali asi pořadatelé nejvíce úsilí. Ale vše se nakonec podařilo.
Nové prostory jsme sehnali v SOŠ chemické, která byla minimálně vzdálena od původních prostor. Vše probíhalo v chaosu a zmatku. Z organizačního týmu narychlo odpadávali lidé (viz. závěrečný seznam), kteří duševně či tělesně nezvládli vypětí.
Pořádání nám ještě stěžoval kdosi (máme podezření na místní policii), kdo nám systematicky strhával směrové šipky, bez kterých fanové beznadějně bloudili po Kolíně. A tu destukci našeho navigačního systému prováděl vskutku dokonale a opakovaně! V sobotu okolo 15.00 jsme podlehli jeho úsilí a další šipky už nelepili.
Páteční program utrpěl nastalým zmatkem a došlo k výpadku a následnému posunu. Spánek pořadatelů se dal spočítat na prstech jedné ruky po zásahu cirkulárky.
Do soboty jsem se probouzel div ne s noční můrou, ale vše se nastartovalo a proběhlo v nečekaném klidu. Sál v kině byl před začátkem programu vybaven technikou (video, počítač, projektor) a začali přednášky. Největší ohlas vzbudil samozřejmě František Fuka, který dokázal udržet lidi v křeslech více než dvě hodiny. V těsném závěsu se udržely přednášky Milana Pavlíčka, který prokázal svou pověstnou znalost tematiky STAR WARS. Vypravěčské umění a vědomosti Roberta Richtera ocenil i František Fuka a ty, které STAR WARS zrovna moc neberou, nadchla Františka Vrbenská, Pavel Koten či Zdeněk Kubík. Ohlasy na program byly velice pozitivní a proto se nestydím psát v takových superlativech. Klidě mne zkuste přesvědčit o opaku!
Na conu proběhla i knižní burza na které bylo možno zakoupit i velmi nedostatkové knihy. V herně pro CCG bylo stabilně plno a dokonce jsme museli i zřídit jednu hernu navíc. Na videu běželo Anime, Star Wars, Smrtihlav či Atomové gymnázium. Večer proběhla bohatá tombola a znalostní soutěž. Pak se fanové postupně rozjeli do domovů, či se odebrali spát do nedalekého penzionu. Někteří se ovšem rozhodli spestřit si pobyt alkoholovým večírkem. V baru se ve velmi podnapilém stavu nacházel Jiří Med a jeho kamarád (mám i předpokládané jméno, ale ještě ho neznám na 100% a nerad bych ukázal na nepravou osobu). Tito dva se dopustili v nočních hodinách výtržnictví: křik po chodbách, pokus o močení přímo v baru, fyzické napadení pořadatelů a rozbytí jednoho umyvadla. Když jsme na nich požadovali náhradu (za rozbyté umyvadlo), tak jsme byli slovně napadeni a osočeni, že když nemáme con pojištěný, tak se na to máme vybodnout a že to vlastně není jejich věc. Oni sice umyvadlo rozbili (respektive kamarád Jiřího Meda), ale veskrze to je naše chyba. Pak z conu utekli. Umyvadlo zaplatili pořadatelé a díky této výtržnosti nešli vůbec spát.
V neděli se všichni pozvolna probudili a rozešli do svých domovů.
Možná vám můj drobnohled přijde velmi pesimistický, ale to je spíše dáno tím, že se člověku vybavují spíše negativní zkušenosti, než ty pozitivní. Snad mi tedy odpustíte i dočasnou ztrátu humoru. Faktem ovšem je, že lidé odcházeli z našeho conu spokojeni a to vědomí nás jako pořadatele hřeje natolik, že i přes pořadatelské nesnáze uděláme další ročník. Takže příště nashledanou!
PS: Objevily se stížnosti, že jsme si měli zajistit větší pořadatelskou základnu. Ano, bylo nás málo, protože...
Sovog: Povolán zaměstnavatelem služebně do zahraničí
Lukáš Svoboda: Vybodnul se na nás
Petr Macháček: Neustálé zvracení, hospitalizace, nitrožilní výživa
Vaclav Cerny: Nemoc, vysoké horečky
Zdeněk Kubík: Povolán do zaměstnání
Martin Dohnal: Povolán do zaměstnání
Petr Čáslava
Nepopíráme, že každý z nás by udělal cokoli, než aby se dostal do podobné situace jako organizátoři RAUKONu 1999. Ovšem už v dané době se našli i tací, kteří na dané události vzpomenuli přece jenom s notnou dávkou černého humoru. Patří mezi ně například tehdejší redaktor Czech Star Wars Universe, Milan Pavlíček:
Již měsíce předem oznamovali Wingman se Sovogem, ze se chystá pravý nefalšovaný Colínský con, a že jeho celou polovinu programu budou zaujímat Star Wars. Již měsíce předem jsem jim odpovídal, že nemám čas a nikam nejedu. A ejhle, nestalo se tak.
Ticho před bouří
Do conu zbývalo několik dní. První rána dopadla ještě relativně brzy, ale o to byla drtivější: Sovoga posílá zaměstnavatel do Irska, a proto na conu vůbec nebude. Většina jeho přednášek se proto přesouvá na mě. Wingman se snaží pomoci a hází některé na sebe. Dvě noci před odjezdem do Colína trávím tím, že prolézám internet a hromadím obrazový materiál pro to, co na mě vyzbylo. Samosebou, že nespím, na to bude dost času na conu samotném. Pořád netuším, kde se akce vlastně coná, ale vše řeší den před zahájením Wingman tak, že na stránku přidá mapku. Mapka nejde stáhnout. Panikařím. Posílám Wingmanovi varovné e-maily, že "s tou mapkou něco je". Wingman je mimo dosah. O dvanáct hodin se mapka nějakým zázrakem dostává na můj disk. Dokončuji poslední nástiny svých přednášek. O nějaké připravenosti samozřejmě nemůže být ani řeč. O den později vyrážím do Colína.
Páteční mlha
Vlak mi samozřejmě ujel, ale jelikož jsme se nedohodli na nějakém pevném okamžiku příjezdu, nic závažného díky tomu nenásledovalo. Ze zchátralého Libeňského nádraží jsem chytnul hned ten další a pak už nezbývalo než se modlit, abych nepřejel. Svoji celkem druhou cestu vlakem jsem se pokoušel zabýt průnikem do známé galaxie skrz Zahnův předposlední román Specter of the Past, ale jak nervozita, tak upovídaná rodina, se kterou jsem sdílel kupé, to nedovolily.
Jakmile můj dopravní prostředek začal citelně zpomalovat, začal jsem natahovat krk, a ejhle, cedule říká "Kolín". Vyvlačil jsem se, v nádražní budově se chytil trojice obatožených maníků, kterým dobrá víla u stolku s nápisem "RAUKOn '99" poskytla radu a mapu, a ti mě už nasměrovali do pozice, ze které jsem se mohl orientovat pomocí mapky poskytnuté Wingmanem. K lokálnímu kinu a střední průmyslové škole jsem tedy dorazil bez problému a už tehdy se mi zdálo, že je to nějak příliš snadné. Jak se později ukázalo, oprávněně.
Na parkovišti u SPŠ jsem naštěstí narazil na čerstvě dorazivší škodovku napěchovanou známými manatiky (tvorové, kteří tráví svůj čas hrou v karty, zejména pak Star Wars: Customizable Card Game). Potom, co jsem podnikl neúspěšný nájezd na kino (bylo mi řečeno, že "až zejtra"), se nám společným úsilím podařilo zjistit, že do SPŠ se nedostaneme ani použitím Síly a že kdokoli, kdo cokoli ví, v Kolíně pravděpodobně není. S přibývajícími lidmi před školou rostlo znepokojení.
Asi po hodině se komusi podařilo dovolat na mobil arch-organizátorovi Petru Čáslavovi a celá tlupa se pohnula o dvě ulice dál, do budovy jiné školy, tentokrát již označené stylovým kusem hadru s nápisem "RAUKOn '99". Všici se uhnízdili v prvním patře a čekali. Od skupiny zjevných organizátorů zápolících u vchodu se zavíracími špendlíky a oficiálními plackami akce jsem se pokusil získat zběžný přehled o situaci. Jak se dalo čekat, byla dost zoufalá. O několik desítek minut později dorazil značně udýchaný Wingman, s jistými obtížemi mě identifikoval a předvedl před Tomáše Graxe Stehlíka, imperiálního kapitána z Liberce, a Petra Zatepa z Eman, ostravského velmože. Wingman nás v rychlosti představil (tak rychle, že někteří z nás ani potom nevěděli, kdo je kdo, viď, Tome ;-), v jednom sále zapojil video, podumali jsme nad problémem nekompatibility českého videa a americké A New Hope, a potom už jsme byli odvlečeni do přednáškového sálu 2, svěže působící místnosti se spoustou rostlinstva, kde bylo umyvadlo, počítač a jedna zásuvka, do které ovšem nešlo zapojit úplně všechno potřebné, takže jsme zůstávali bez zvukového výstupu. Wingman označil všechny příslušné dveře v jediném patře ústavu, kde se con conal, informačními cedulkami (VIDEO, BAR, CCG HERNA/NOCLEŽNA, PŘEDNÁŠKOVÝ SÁL 2 & 3), a potom někam zmizel, odtahuje Petra s sebou, aby střežil video, a nás nechal samotné, abychom se postarali o jeho přednášku ohledně Special Edition. Krátce po čase stanoveném jako její začátek se do místnosti začaly trousit davy, které zjevně naše tvrzení typu "nejdou repráky, jděte pryč" příliš nezaujala, a proto začala v očekávání něčeho zajímavějšího obsazovat sál. Když už byla situace beznadějná (v sále bylo celkem asi osm lidí), tak jsem prostě začal o něčem mluvit (a toto souvětí naprosto přesně vystihuje celý zbytek conu). Tom se usadil u počítače a doprovázel má slova obrazovým materiálem vydolovaným z hlouby Behind the Magic a Insider's Guide. S velice pozorným a aktivním obecenstvem, které během několika minut narostlo natolik, že se sotva vešlo do místnosti, jsem probral všechno možné, od Shadows of the Empire až po hlasování o oblíbenosti Jar Jara. Někde se nám tam v obecenstvu mihnul Robert Richter, ale pak nám zmizel z vizuálních senzorů a byl fuč.
Když se venku začalo stmívat, prohlásil jsem Wingmanovu přednášku za ukončenou (lid houfně odtáhl, ale snad se jim to líbilo) a dal prostor Martinu Arcimovičovi a Ondřeji Kuncovi, kteří plni horlivosti nastoupili před ty čtyři pozůstalé, aby poreferovali o Star Wars: Customizable Card Game a Young Jedi Collectible Card Game. Musím se přiznat, že jsem pozor mnoho nedával, protože pravidla zhruba znám; tak či tak, těch několik málo posluchačů kolem mě se tvářilo ještě zmateněji, než admirál Thrawn v závěru bitvy u Bilbringi, takže nevím, zda byla tato přednáška veřejnosti prospěšná.
Po jejím skončení jsme se, pokud mě paměť neklame uchýlili do místnosti (navzdory jejímu označení "BUFET") občerstvovací stanici na hony vzdálené, kde jsme pak v družném hovoru setrvali až do jedné hodiny sobotní. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí, mj. to, že Robert není nikde k nalezení a tudíž vyvstává otázka, co bude s jeho na zítra plánovanými přednáškami o Johnu Williamsovi. Wingman se nás snažil přesvědčit, že je mrtvý, a když se mu to nepodařilo, tak nás pomstychtivě fotil. Robert se nakonec naštěstí objevil. (Měl nějakou trapnou výmluvu, že s přítelem zkoumal město. Na druhou stranu, toho přítele si přivedl s sebou, takže jsme mu uvěřili) Manatici (jedinci propadlí karetním hrám) pobývající do té doby v herně se krátce před půlnocí sebrali a vyrazili pátrat po nefalšované kolínské hospodě. Využili jsme tedy jejich nepřítomnosti a uspacáčili se v prázdné herně (až na Toma, který byl bez spacáku a tudíž netuším, jak se mohl vyspat... temná strana asi má své výhody). Někdy k ránu jsem, byv v hlubokém spánku, měl pocit, že po mě dupe noha opilcova, ale to byl jistě jen zlý sen.
Sobotní inferno
Když jsem se probudil, všichni spali, a nebo to alespoň zatraceně dovedně předstírali. Kolem mě se po podlaze nalézali znavení manatici. Vyplížil jsem se z herny a začal se vzpamatovávat. O pár okabliků později se ke mně připojili Tomáš s Petrem. Svorně jsme odhlasovali křížovou výpravu za účelem shlédnutí svatých míst (lokální samoobsluha), a když jsme se obtíženi potravinami navrátili, tak mě buď Wingman nebo arch-boss Petr Čáslava (bůhví, který z nich to byl, ale jak to zjistím, tak se pomstím) okamžitě nasměrovali do hlavního přednáškového sálu v městském kině (o dvě ulice dál), kde mě čekala přednáška o ztracených scénách ze Star Wars. Konečně začalo přijíždět větší množství lidí. Wingman mizí, aby z Prahy přivezl Františka Fuku.
Přednáška proběhla poměrně poklidně a lze říci, že poněvadž nesklidila vrhaná rajčata a jinou zeleninu, sklidila úspěch. Sešlo sice ze mnou původně plánované improvizované inscenace některých vystřižených scén (v hlavních rolích tým CSWU), ale zase se všichni ze srdce zasmáli při předčítání pasáže rané verze scénáře obsahujícího Landovu smrt. Došlo i na promítání několika vystřižených scén z A New Hope. (Tohoto pěkného místečka v pěkné kulaťoučké závorčičce využiji k poděkování Tomovi za obsluhu projektoru)
Ve druhém sále (škola) probíhala nesmírně zajímavá přednáška Roberta Richtera (John Williams a hudba ve STAR WARS), ale nevyslechl jsem ji celou, neboť jsem musel zkontrolovat / pozdravit / naštvat všechny své dostavivší se známé.
Wingman se vrátil včas právě na to, aby mě sebral a odtáhl do hlavního sálu (kino) - kde měl právě mluvit o historii Star Wars - , abych mu asistoval. Nakonec šlo vlastně o pohled do zákulisí natáčení epizod IV, V a VI včetně projekce zajímavých fotek. Většinu mluvení Wingman zvládl perfektně sám, jen sem tam se na mě obrátil s tím, jak že se jmenuje zrovna ukazovaný destruktor ;-)
Pak nastoupil opět Robert a hudební motivy ve STAR WARS, opět výborné. Zejména závěr obsahoval mnoho zajímavých informací o hudbě zkomponované pro The Phantom Menace. Během Robertova vystoupení jsem průběžně zmateně pendloval mezi školou a kinem, pomáhaje plánovat další běh událostí. Nakonec jsme přednášku o Epizodě I nahradili Tomášovým povídáním o podvodech (překlad slova "podrace" ;-), což se ukázalo jako chytrý tah, neboť Tomáš ji měl jednak dobře a velmi podrobně připravenou a jednak to posluchače zaujalo.
Následoval výstup nazvaný "Literatura o Star Wars", který jsem měl na svědomí zase já. Přetáhl jsem o půl hodiny do další přednášky a ani tak jsem se nedostal ani do poloviny současné dějové linie universa Star Wars. Publikum vypadalo zaujatě, rozporuplného ohlasu se dočkala pouze reálná tvář Mary Jade, v té době jen několik desítek hodin čerstvě zveřejněná na www.starwars.com. Někdy touhle dobou se Tomáš sebral, rozloučil a zmizel z Kolína.
V hlavním sále (kino) pak probíhala přednáška Zdeňka Klimoviče, resp. projekce prací STAR WARS Modeling Alliance. Stále rostoucí zapletení do organizačního soukolí mi nepovolilo než dostavit se až v její finální fázi, leč ostatní, kterých jsem se posléze dotazoval, si ji nemohli vynachválit. (Ačkoli v partiích, které jsem vyslechl, bych mohl poukázat na fatální neznalosti ohledně výslovnosti zkratky TIE či typu druhého nejdelšího postaveného hvězdného destruktoru, ale...)
V 17:00 začala v hlavním sále přednáška Františka Fuky o dabování The Phantom Menace. Jako obvykle jsem nechytnul víc než závěr, byl jsem totiž v "baru" a (za asistence všech okolo procházejících včetně Petra Čáslavy) smolil otázky do znalostní soutěže neprozřetelně naplánované na dvacátou hodinu. V tu dobu nám vlakem směrovaným na východ z týmu vymizel Petr z Eman. Program v hlavním sále se protáhl asi o hodinu a z přednesu o dabingu The Phantom Menace se volně přešlo v diskusi s Františkem Fukou o všem možném, ponejvíce filmech. Ti, kteří se účastnili od počátku, mi pak tvrdili, že jsem o hodně přišel.
Ve 20:00 jsme byli z kina vypuzeni, lidstvo se přesunulo zpět do školy a Franta Fuka zmizel, přesněji řečeno se rozhodl odjet vlakem domů dříve, než ho kdokoli z organizátorů stihl odchytit. Noční program pokračoval tombolou, kterou k potěše všech lístku koupivších losovali Wingman a Petr Čáslava.
Následovala zmíněná znalostní soutěž, která opět padla na mě. Otázky byly... no, asi nepříliš lehké, jen čtyřem osobám z davu se zdařilo zodpovědět na papír 18 otázek z celkem dvaceti. Když jsme to s Wingmanem a Robertem vyhodnotili, rozhodli jsme se oněm čtyřem ještě trochu ztížit život a kladením příšerně těžkých otázek (rozměr hlavního křídla B-wingu, Jabbovo celé jméno atp.) a tudíž získat vylučovacím způsobem prvního mezi rovnými, tj. toho, kdo získá první cenu (originály Heir to the Empire a Dark Force Rising). Tím šťastným se stal člověk jménem Pawel Charamza, který dokázal pojmenovat Aurru Sing a získat si tím vítězství.
Jelikož se nedostavil (nebo nás alespoň nekontaktoval) žádný představitel podivné organizace honosící se názvem CZECH STAR WARS CLUB, zamítli jsem přednášku představení CSWC a CSWU a jejich následnou debatu. A jelikož na neděli nebyl plánován žádný program byť jen vzdáleně se dotýkající Star Wars, mé činění na conu bylo tímto zcončeno.
Rozloučil jsem se s kým to šlo, vyslechl část poslední Robertovy přednášky, sbalil věci a připojil se k bandě známých jedinců mířících též na nádraží a též na Prahu.
Zhodnocení akce pro ty, kdo byli líní číst předchozí řádky
Mnoho se toho nestalo, mnoho se toho naopak stalo, ale s ohledem na jedno i druhé je třeba říci, že první RAUKOn se vydařil. Příští rok bude zcela jistě ještě lepší a tudíž vás zákonitě musí přijet bloudit kolínskými ulicemi ještě více.
Milan Pavlíček
Tímto děkujeme za Vaši pozornost a těšíme se na shledání u dalších retro článků, kde z hlubin dvacetileté historie Czech Wars Universe přivedeme na povrch možná již dávno zapomenuté poklady.
Děkujeme, že jste tak dlouho s námi!