Poté, co je Thrawn zachráněn z vyhnanství imperiálními vojáky, zapůsobí jeho taktická genialita na samotného císaře Palpatina. Rychle pak postupuje po kariérním žebříčku a stává se pro Impérium nepostradatelným a loajálním vojevůdcem, kdy s úspěchem vykořeňuje pašeráky, odhaluje špiony a decimuje piráty. Současně pak učí umění válečnictví svého věrného pobočníka Eliho Vanta. Avšak i přes úspěchy na bitevním poli Thrawn příliš nevyniká v jemných nuancích galaktické politiky. V této oblasti naopak exceluje ambiciózní a nemilosrdná Arihnda Pryce, rodačka z planety Lothal, která pro Thrawna může být stejně dobře cennou spojenkyní jako brutálním nepřítelem.
Ve Star Wars není moc postav mimo sféru filmů, které by byly tak zbožňovány jako právě velkoadmirál Thrawn. Už od svého debutu ve slavné románové trilogii od Timothyho Zahna (která se u nás dočkala tří vydání) se tato postava tajemného geniálního stratéga, který byl všechno jen ne typický hvěznoválečný padouch, dostala do širokého povědomí fanoušků a o Thrawnovi pak vyprávěla celá řada dalších románů, povídek a dokonce počítačových her. S rebootem kánonu byly všechny tyto informace i postava samotná přesunuty do množiny Star Wars Legends, která v rámci kontinuity funguje pouze jako jakási fikce uvnitř fikce, tedy to, co se povídá, ale nelze ověřit pravost. To se změnilo před dvěma lety, kdy se Thrawn oficiálně dostal i do kánonu díky animovanému seriálu Star Wars Povstalci (jehož tamní charakterizaci pomáhal dotvořit i samotný Tim Zahn). Kanonické pozadí k této „nové“ postavě velkoadmirála Thrawna pak rozpracovává Zahnův román pojmenovaný Star Wars Thrawn, který právě vyšel v češtině u nakladatelství Egmont. Zda se pořízení a přečtení románu vyplatí a jak si vede v porovnání s jinými knihami v Legends i kánonu, se dozvíte v recenzi níže.
Hodnocení Pavla Klimeše:
Nebudu chodit kolem pověstné horké kaše a mám-li odpovědět na otázku, zda se přečtení knihy Star Wars: Thrawn vyplatí, pak musím odpovědět rozhodným ANO. Jde o naprosto fantastickou knihu, u níž nezáleží na tom, zda znáte romány Legends o Thrawnovi, nebo dokonce děj seriálu Star Wars Povstalci. Celá kniha je výborně napsaná, za což vděčí výborně vystihnutým postavám, a to jak dříve existujících, tak těch zcela nových. Autor Timothy Zahn svou knihu napsal takovým způsobem, že příběh určitým způsobem zapadá no nového kánonu a při troše flexibility (s ohledem na překombinovanost mnohokrát retconované chronologie expandovaného univerza) překvapivě i do starých Legends.
Zhruba první dvě kapitoly této knihy jsou v podstatě převyprávěným dějem Zahnovy povídky Setkání v mlze (vyšla i u nás jako součást stejnojmenné sbírky povídek z roku 2009), kdy je však příběh mírně modifikován a náležitě rozšířen, aby odpovídal kánonu (což byl u původní povídky napsané dávno před prequely značný problém) takže nepůsobí jako nějaké omílání téhož. Navíc odkazy na jisté „známé“ Legends prvky jsou pak ve zbytku příběhu rozmístěny daleko řídčeji. Román není lehké chronologicky zařadit, kvůli „časosběrné“ formě vypravování. Příběh pokrývá údobí zhruba patnácti let a je zde pouze několik mlhavých záchytných bodů, kterých se lze přímo chytit. To je pro chronologické maniaky, jako jsem já, malinko nepříjemné (na druhou stranu je to daň za to, že příběh nebude v budoucnu chronologicky odporovat), ale tato úmyslná vágnost kvůli flexibilitě pro budoucí příběhy je obecně „problém“ většiny nových kanonických příběhů Star Wars.
Středobodem celého příběhu je nepřekvapivě sám aspirující imperiální velkoadmirál. Tento román funguje jako dokonalý úvod do této postavy a kdo předtím Thrawna příliš neznal, nebo ho nemusel, po přečtení této knihy se stane jeho fanouškem. Zahn totiž svou postavu udělal zrovna tak dokonalou (nebo i v některých aspektech lepší) jako v předešlých svých románech počínaje Dědicem Impéria z roku 1991. Na rozdíl od Thrawnovy trilogie je však geniální chisský stratég skutečně hlavním protagonistou příběhu, a ne pouze někým, koho jen občas sledujeme užaslýma očima méně geniálních postav (např. kapitána Pellaeona). O prostor v knize se ani nemusí dělit s Lukem, Leiou, Hanem, Talonem Karrdem či Marou Jade. Tato kniha je do značné míry zasvěcena pouze jemu samotnému.
Thrawnovi se zde „díváme do hlavy“ celkem pravidelně, jsme svědky jeho vnitřních monologů a dedukcí a kupodivu to působivosti ani tajemnosti postavy vůbec neubírá. Fanouškům už před 27 lety na Thrawnovi učarovalo zejména to, že na rozdíl od ostatních padouchů ve světě Star Wars nebyl absolutně zlý a respekt si nezískával zastrašováním, ale vedením pomocí vlastního příkladu. To je přesně zachováno i v této knize. Oproti dřívějším vyobrazením je Thrawn napsán tak, že se do něj lze lépe vcítit, má dokonce své osobité charakterové chyby a jeho dedukce už nejsou tím božským osvícením na hranici realističnosti. Jistě, román Mezigalaktická výprava Thrawna poněkud zlidštil také, ale teprve zde je vyobrazení v dokonalé rovnováze. Je stále neuvěřitelně chytrý, ale po vysvětlení jeho úvahy dávají dokonalý smysl.
Realističtější zpracování se pak týká i ostatních imperiálních postav. Dalšími dvěma hlavními protagonisty jsou Thrawnův pobočník Eli Vanto a (budoucí) lothalská guvernérka Arihnda Pryce. Vanto je jakýmsi ideovým „předchůdcem“ Pellaeona, který slouží jako druhý ústřední protagonista s klasickým pohledem na děj. Je pravdou že mi Vanto coby imperiál přišel jako až příliš kladná postava, ale to až při ohlédnutí zpět, což koneckonců v určité míře platí i o samotném Thrawnovi (v kontextu toho, co jsme viděli v seriálu Povstalci). Linie Arihndy Pryce je pak příběhem toho, jak touha po moci dokáže zkorumpovat vcelku neškodnou, proč to neříct, mrchu. Obecně je pak tato kniha výborným příkladem pravidla, že nové kanonické zdroje zobrazují Impérium daleko realističtěji (viz třeba Ztracené hvězdy) a dokonce i zarytým fanouškům rebelů nebude dělat problém fandit Impériu.
Ještě jsme se zde nezmínili o padouších tohoto příběhu. Někdo by mohl argumentovat, že příběh o antihrdinech vlastně pořádné padouchy ani nepotřebuje, každopádně aspekt, s nímž se Thrawn od počátku potýká, je překvapivě imperiální rasismus a nadřazování lidského druhu nad všechny ostatní. Tato myšlenka byla doposud v novém kánonu poměrně opomíjena a já jsem velice rád, že se zde vrátila se vší parádou. Dokonce i Vanto coby rodák z Divokého vesmíru a Pryce z Vnějšího okraje jsou oběťmi jisté společenské segregace. Tato regionální ostrakizace byla předchozích zdrojích expandovaného univerza dokonce ještě vzácnější než ta rasová.
Kromě rasismu se Thrawn v knize potýká i se záhadným šéfem operací přezdívaným Noční labuť. Tato záhadná osoba je v otázkách geniálního pletichaření Thrawnovi důstojným soupeřem a s téměř si s chisským vojevůdcem hraje hru na kočku a myš. Pokud bývá Thrawn přirovnáván k Sherlocku Holmesovi a Eliho Vanta bych nyní stejně jako Pellaeona přirovnal k doktoru Watsonovi, pak Noční labuť by byl nepochybně další profesor Moriarty (přičemž prvním Thrawnovým „Moriartym“ z množiny Legends byl válečný lord Nuso Esva z románu Ruka odplaty).
K české lokalizaci se vzhledem ke svému zapojení vyjadřovat nemohu, ale můžu dodat, že jsem si dal maximálně záležet na tom, aby odborná terminologie byla v souladu s již existujícími i novými zdroji. Pozornější čtenáři si možná všimnou rozporu v posloupnosti hodností v Imperiálním loďstvu, kdy jsou hodnosti komandér-poručíka a komandéra zařazeny nad kapitána, což je v rozporu s určitými místy v románech Ztracené hvězdy a Nový úsvit, kde je hodnost komandéra jasně podřízena kapitánovi (tak jako ve skutečném americkém námořnictvu). Tento rozpor se kdysi objevil i v Legends a vězte, že jsme velmi pečlivě ověřovali, zda se opravdu jedná o záměr změnit kanonickou posloupnost hodností, a to dokonce u samotného Timothyho Zahna.
Stejně jako u pozdějších Zahnových románů i románů z nového kánonu nelze v této knize očekávat epický celogalaktický konflikt, ale o ty v nových románech koneckonců už velmi dlouho nejde. Jde spíše o komornější a osobnější příběh s naprosto precizně propracovanou psychologií postav. Tato kniha je dost možná mou nejoblíbenější knihou z celého nového kánonu (byť ne s velkým náskokem) a její přečtení bych doporučil naprosto každému fanouškovi Star Wars. A to jak dlouholetým fanouškům, kteří doposud s Thrawnem nevynechali ani jeden příběh, novým fanouškům, kteří chisského admirála poznali prostřednictvím seriálu Povstalci, i těm, kteří s postavou (ani s žádnou jinou knihou Star Wars) doposud čest neměli. Za mě obrovský palec nahoru a doufám, že se díky úspěchu tohoto románu i u nás můžeme těšit na pokračování.
100 %