Již pět let uplynulo od konce devastujícího konfliktu známého jako klonové války. Galaxie zažívá zdánlivé období míru, ale za strašnou cenu. Císař Palpatine využívá svého vlivu a moci temné strany Síly, aby změnil celou galaxii k svému obrazu. Imperiální moff, Wilhuff Tarkin, se nachází na Vnějším okraji, kde dohlíží na stavbu vesmírné stanice Hvězdy smrti, zatímco Darth Vader po celé galaxii vykonává veškeré úkoly, kterými ho jeho mistr pověřuje. Oba pak na přání císaře spojují své síly při vyšetřování záhadného případu vzpoury...
V pořadí druhý plně kanonický román pro dospělé čtenáře z listopadu minulého roku, nyní vychází i v češtině jako vůbec první román, který nepatří do množiny Star Wars Legends. Jeho autorem je James Luceno (série Nový řád Jedi, Temný lord: Zrod Dartha Vadera, Millennium Falcon a další), veterán románové produkce Star Wars a jeden z velkých znalců tohoto universa, který po úspěšném románu Darth Plagueis (2012) dostal za úkol zpracovat další důležitou, avšak méně známou osobnost z Hvězdných válek. Jak se to povedlo, si přečtěte v naší recenzi.
Hodnocení Pavla Klimeše:
Román Star Wars: Tarkin od mého oblíbence Jamese Lucena od počátku provází punc knihy, která si po vzoru sithského lorda Dartha Plagueise ve stejnojmenném románu bere na mušku osobu velkomoffa Tarkina. V kontrastu s Lucenovým „majstrštykem“ z roku 2012 byl Tarkin pečlivě připravován ve spolupráci s týmem Lucasfilm Story Group, který po odchodu George Lucase dbá na kontinuitu a obecné směřování celé ságy. To znamená, že tato kniha je na rozdíl od Dartha Plagueise plně kanonická, ba co víc, je na stejné úrovni kanoničnosti jako filmové epizody nebo seriály Klonové války a Povstalci.
Jedním z průvodních jevů vytvoření nového sjednoceného kánonu v dubnu minulého roku je to, že prakticky veškeré dosavadní knihy, komiksy a hry tvořící tzv. expandované universum (EU) byly označeny štítkem „Legends“ a tudíž jako nekanonické zdroje. Zde ovšem vyvstala otázka, co s obrovským množstvím informací o postavách, technice, druzích a místech, které kromě vlastních příběhů zdroje EU přinesly. Mají být všechny informace z EU zapomenuty a nahrazeny úplně novými? Nebo se dočkáme jakéhosi „hybridního“ modelu, který byl po dlouhá léta praktikován už Lucasem, tj. využít nesmírného bohatství Legends - ovšem pouze jako kulisy a faktografické opory pro nové příběhy?
Nyní tedy téměř po roce a půl v zásadě na tuto otázku známe odpověď. Je to samozřejmě druhá možnost, kdy většina ne-příběhových informací (místa, druhy, technika) stále platí, zatímco většina příběhových prvků (postavy, organizace, události) existují s jakýmsi „otazníkem“. Tedy jako příběhy, které si v různých formách fikce (holofilmy atd.) vyprávějí sami obyvatelé předaleké galaxie a není vlastně ani důležité, zda jsou, nebo nejsou založeny na „pravdě“ – tj. vlastně jsou to legendy. :-)
Když jsem tu před časem hodnotil výborný román A New Dawn, který byl jakousi první vlaštovkou kanonických knih, stěžoval jsem si na jediné, a to na (aspoň pro mě) nedostatečnou provázanost s obrovskou galaxií Star Wars. Román Tarkin tento fakt vynahrazuje měrou vrchovatou.
Jim Luceno není v předaleké galaxii žádným nováčkem a velmi toho ve svých předešlých knihách využíval. Ale přestože všechny jeho romány nebyly stejně zdařilé, člověk si mohl být jistý, že se mu dostane obvyklého „telefonního seznamu“ jmen a názvů, které dále váží dohromady leckdy značně nesourodé Legends. Nyní je situace podobná, a přesto velmi, velmi odlišná. Jelikož nový kánon se stále teprve utváří, nebylo v době psaní knihy moc zdrojů, ze kterých lze čerpat zmínky o událostech, takže naprostá většina citovaných událostí pochází z filmů a seriálu Klonové války. Ale světe div se, kromě citovaných míst, druhů a techniky přichází na řadu i zmínky o některých postavách a organizacích z Legends (nechte se překvapit!). Ty jsou však často uváděny v malinko jiném kontextu (viz malinko překopaná struktura imperiálních státních složek, která je však nyní o dost přehlednější). Zbytek událostí musel být vymyšlen nanovo a není toho zrovna málo. Tímto mi kniha do značné míry připomněla Lucenův román Millennium Falcon, ve kterém si nedostatek existujících dat kompenzoval vymyšlením množství informací zcela nových.
Jádro problémů této jinak velmi zdařilé knihy je přehnané očekávání dané přepálenou propagací a hlavně naprosto nemístným přirovnáváním k Darthu Plagueisovi, který patří k nejoblíbenějším Star Wars románům vůbec. Obě knihy jsou totiž velice odlišné už svou formou. Novější kniha je kupříkladu daleko kratší. Zatímco Darth Plagueis byl psán v podobném stylu jako Upíří kroniky od Anne Riceové (Interview s upírem), tj. z větší části chronologicky vyprávěný příběh, Tarkin je dokonale odosobněný přítomností externího vypravěče už v úvodu - zná okolnosti Tarkinova konce čtrnáct let po hlavních událostech knihy. Tento fakt by sám o sobě tak moc nevadil, jako spíš to, že pro zbytek knihy nemá naprosto žádný význam (s Tarkinovými chybami, které vedly k jeho konci, se už dále vůbec nepracuje) a je pouze matoucím prvkem. Kniha má pak celkem jednoduchý až prostý příběh, na kterém jsou doslova navěšeny desítky a desítky stran vzpomínek na věci z Tarkinovy minulosti.
V nich tkví největší síla této knihy. Román nám líčí Wilhuffovu brutální výchovu na planetě Eriadu, která mu poskytla jeho aroganci a předsudky, jeho působení ve vojenských složkách až po jeho úlohu během klonových válek a po nich. Za pouhých prvních padesát stránek jsem získal pocit, že postavě Tarkina rozumím víc, než po přečtení všech materiálů, které o něm v Legends vznikly za celých 38 let od Nové naděje.
Kromě Tarkina se podíváme „do hlavy“ například i samotnému císaři Palpatinovi a to za okolností, které mi doslova vyrazily dech (chrám Jedi, víc ani slovo…). To další, na čem kniha velmi staví a sbírá body, je počátek vztahu Tarkina s Vaderem, který by se dal označit jako vzájemná úcta. Je fascinující sledovat, kolik toho vlastně Tarkin ví např. o Vaderově totožnosti a jak toho využije, či naopak nevyužije. Dokonalé jsou také Tarkinovy vzpomínky na hraběte Dookua, jejichž rozmluva je jako sledovat Petera Cushinga a Christophera Lee ve stejném filmu. Co do schopností má Tarkin velmi blízko ke géniu Sherlocka Holmese nebo ve Star Wars k velkoadmirálu Thrawnovi, třebaže samozřejmě nejde o geniálního vojenského stratéga. Možná i to se podepisuje na tom, že pasáže s ním jsou spíše o intenzitě vnímání a nikoli o nějaké třeskuté akci.
Jak už jsem naznačil, samotný příběh, kterým jsou flashbacky rámovány, je velmi přímočarý a musím bohužel říct, že Tarkinovi protivníci jsou v něm načrtnuti velmi schematicky a skoro i méně, než postavy ve vzpomínkách. To mi trochu připomnělo román Temný lord: Zrod Dartha Vadera, který také víceméně „dojel“ na nezajímavost hlavních postav a nejlepší na něm bylo těch několik kapitol o Vaderovi.
Když už jsem zmiňoval román A New Dawn, nelze se nezmínit o tom, že „modernizace“ předaleké galaxie úspěšně pokračuje. Star Wars nejsou v jednotlivostech zase tak nadčasové, jak by se mohlo zdát. Skutečně jsou zde zahrnuty věci, které jsou dnes zcela normální, ale v době vzniku většiny zdrojů Legends to muselo autorům vzhledem k odlišnému životnímu stylu znít jako něco nepochopitelného. Ke sledování obyvatel galaxie přítomnému v knize od Johna Jacksona Millera se tak nyní přidává i role galaktických médií, propagandy a zahrnutí záběrů, které kdokoli natočí („na mobil“). Kromě toho je zde zmíněn i kybernetický útok prostřednictvím viru jako běžná součást vojenské strategie (ačkoli ten už jsme viděli i v Legends).
V celkovém zhodnocení se jedná o po obsahové stránce vynikající knihu, i když bohužel zdaleka ne pro každého fanouška Star Wars, jako tomu bylo ku příkladu u románu A New Dawn. Nesourodé a občas schizofrenní vypravěčské postupy společně s několika méně poutavými místy se podepisují na tom, že jej mohu doporučit hlavně fanouškům Lucenových dřívějších knih (měl lepší, ale i mnohem horší), dychtivým zájemcům o osudy velkomoffa Tarkina a v neposlední řadě i těm, které zajímá, jak funguje přebírání informací z někdejšího expandovaného universa. Ostatní, nechť si od hodnocení odečtou 10 procent.
80 %
Hodnocení Jiřího Budinského:
Tarkin byl mým vstupem do románů z nové kontinuity a v tomhle ohledu odvedl skvělou práci, protože mě zaháčkoval pro zatím všechny doposud vydané romány. Všechny nové knihy trošku trpí neduhem, že nechtějí zasáhnout příliš moc do všech událostí a tak si prostě rozehrají svoji lokální taškařici a té se drží zuby nehty. Ta, která provází Tarkinův příběh je rovněž podobného charakteru a slouží spíš jako rámec, pro flashbacky a celkové představení charakteru prvního velkomoffa.
Musím říct, že Tarkin je rozhodně vykreslen zajímavě a v podstatě jako postava veskrze sympaticky. Není to žádný prvoplánový „hajzl”, ale člověk, co má ambice, plán a schopnosti těch ambicí dosáhnout. Obecně jako čtenář mám radši, když se děj víc zaměřuje na samotný rozvoj příběhu a ne tolik na různé flashbacky a scény, které příběh nikam neposouvají, ale u knihy typu Tarkin jsem nakonec rád udělal výjimku a bavil jsem se.
Pořád mi trochu vadí, že autoři jsou takoví přiškrcení v tom, co si můžou a nemůžou dovolit. Nevím, do jaké míry je to dané nějakými direktivami a do jaké míry jsou prostě omezeni sami sebou tím, že se v podstatě bojí zabřednout do podobných témat, která byla v Legends. Přesto tahle kniha dobře rozvíjí universum Hvězdných válek a činí tak lépe než některé z jejich následovníků.
70%
