Anakin Skywalker je mrtvý a Darth Vader povstal, aby bez otázek věrně sloužil Impériu a svému císaři. Na Rylothu, planetě důležité jako zdroj twi’leckých otroků i narkotického koření, již dlouhou dobu působí agresivní hnutí odporu pod vedením Chama Syndully, hrdiny rylothského lidu, který stál v jeho čele již za klonových válek. Císař Palpatine chce tento svět konečně ovládnout ať už prostřednictvím zastrašování nebo palebné síly, a proto se v doprovodu svého obávaného učedníka vypraví na mimořádnou osobní misi. Syndullovu hnutí se tím naskýtá unikátní příležitost zbavit Ryloth i celou galaxii zla a zažehnout v galaxii jiskru naděje na svobodu.
Román Star Wars: Lords of the Sith, který napsal autor Paul S. Kemp (Crosscurrent, Riptide, The Old Republic: Deceived) se odehrává 5 let po Epizodě III a krátce před románem Tarkin. Přečtěte si naši recenzi.
Hodnocení Pavla Klimeše:
V pořadí čtvrtý kanonický román byl tím, na který jsem se v rámci oznámených titulů, které mají znovu „zaplnit“ universum Star Wars postavami a událostmi mimo filmové epizody a dva TV seriály, skutečně těšil. Základní premisa byla navozená již obálkou, která neskutečně cool způsobem zobrazuje Vadera a císaře bok po boku v bitevní vřavě, což je něco, co jsme zatím ještě nikde neviděli, dokonce i v kontextu Star Wars Legends.
Kniha samotná nám pak dává přesně to, co slibuje obálka. Akci. A ne jen tak ledajakou. Už od samého začátku jde o sled neskutečně „awesome“ a „cool“ akčních scén v podání Dartha Vadera. Zvláště na začátku mi výstavba napětí myšlenkou „a sakra, jde po nás Vader a nic ho nezastaví“ připomněla knihu Darth Maul: Lovec ze stínů od Michaela Reevese, k níž se zde ještě vrátím. Moc se mi líbilo, že zde Paul Kemp akcentoval to, že někdejší Anakin je především výborný pilot, na což mnoho předchozích materiálů tak nějak zapomínalo. V těch několika chvílích relativního klidu Vadera je ve znamení toho, jak se v duchu vyrovnává se svou minulostí hrdiny Republiky a rytíře Jedi. Právě tyto momenty patří k velice zdařilým.
Daleko méně prostoru má císař Sheev Palpatine neboli Darth Sidious a to hlavně s ohledem na vztah, který má se svým učedníkem. Přesto je zde nastíněna otázka Vaderovy loajality a to, zda bude chtít v duchu sithského Pravidla dvou svého pána svrhnout. A ano, i mě byla myšlenka na to, že se císař (tj. nejvýše postavená osoba v Impériu) osobně vydává vyřešit nějaký regionální konflikt, zprvu trochu proti srsti. Ano, kniha nám to sice patřičně vysvětlí, avšak já bych uvítal nějaké pádnější argumenty, které by to více „ospravedlnily“. Na rozdíl od Vadera se mu zde také „nepodíváme do hlavy“ a nedozvíme se další kanonické skutečnosti o jeho minulosti či obecně o Sithech, což zatím zůstává rezervováno pro román Tarkin od Jima Lucena.
Dalším protagonistou příběhu je Cham Syndulla, vůdce twi’leckého odboje Svobodný Ryloth, známý ze seriálu Klonové války (jmenovitě z epizod Liberty on Ryloth z první sezóny a prequelu Supply Lines ze třetí sezóny). Jak už příjmení napovědělo, je také otcem Hery Syndully, twi’lecké pilotky známé ze seriálu Povstalci, o jejímž původu (na rozdíl od Kanana) zatím nevíme téměř nic. Osobně se mi toto propojování jednotlivých médií po vzoru starého Expandovaného universa velice zamlouvá. Nicméně o Hera samotná v příběhu nevystupuje a krátce zmíněna je pouze dvakrát, což je podle mě škoda. Cham je zde prezentovaný jako dlouhou válkou zocelený bojovník za svobodu a také jako geniální stratég, jehož prvořadý zájem dlí u rylothského lidu.
Kromě Chama se v knize důkladněji seznámíme s Isval, bývalou otrokyní a nyní zarputilou odbojářkou která má o důvod víc, proč nenávidět Impérium. Její vlastní příběhová mini-linie je skvělou a vítanou odbočkou od hlavního děje a zároveň vykreslením poměrů na Rylothu, ačkoli svou ojedinělostí působí poněkud nepatřičně (skoro bych přísahal, že byla připsána až dodatečně).
Za imperiální stranu děl sledujeme hlavně očima plukovníka Belkora Draye, který je z důvodu nezájmu skutečné vládkyně sektoru, moffky Delian Mors de facto imperiálním místodržícím na Rylothu. Belkor by se sám rád stal moffem a proto neváhá potají spolupracovat s Chamovým hnutím Svobodný Ryloth.
A moffka Mors, zhýralá a hedonistická vládkyně, ne nepodobná Huttům a stále v narkotickém rauši, užívající si plnými doušky těch několika radostí, které Ryloth nabízí, je pak postavou, kterou v rámci knihy potká zdaleka největší vývoj. Jedná se také o jednu z prvních homosexuálních postav a tento fakt je zde však reflektován poměrně vkusně a nenásilně, což neodpovídá poprasku, který vyvolala některá média již před vydáním. Osobně mi to přijde jako další přispění větší diverzitě a zdání reálnosti celého universa.
Všechny nově představené postavy jsou, když už ne přímo sympatické, tak zcela jistě zajímavé a schopné zaujmout. Tím mi román připomněl již zmíněnou knihu Darth Maul: Lovec ze stínů, která také staví skupinu nových zajímavých postav proti nezastavitelnému nepříteli. Protože samozřejmě víme, že Vader ani císař nemohou zemřít, ale zároveň nechceme, aby nám byly tyto nové pozoruhodné postavy hned zmasakrovány.
A masakrovat se tu opravdu bude. Vím, že to už opakuji poněkolikáté, ale přechod Lucasfilmu pod Disney vůbec nic v ohledu přístupnosti knih neznamená. Tento román je klasifikován jako pro dospělé, což značí, že se zde dočkáme mnoha krvavých scén a knihu bych zcela jistě nedoporučil dětem.
Největší chybou a důvodem pro stržení většího počtu bodů je situace obdobná románu Heir to the Jedi. Mám tím na mysli zejména to, že v současné době je román takovým „plácnutím do vody“ bez podstatných událostí v galaktickém měřítku. V zásadě jsme si to již mohli odvodit – dvě z nejmocnějších bytostí v galaxii proti skupině povstalců a divoké rylothské fauně. I přesto se nabízela možnost větší práce se vztahem císaře a Vadera, případně odkazy na Palpatinovu minulost, které by se sem krásně hodily.
Nevyužita zůstala i možnost napojení na román Tarkin, který se odehrává ve stejném roce a který je v tomto ohledu výborný. Je mi jasné, že za toto nenese sám autor odpovědnost, protože mohl napsat jenom to, co mu povolí tým Lucasfilm Story Group (který musí plánovat faktografický obsah všech Star Wars příběhů i na deset let dopředu, takže opatrnost je pochopitelná), ale i přesto to zamrzí. Jelikož je příběh do značné míry otevřený, doufám v nějaké pokračování, které určitou „epizodičnost“ knihy omluví a celek pak začne dávat větší smysl.
V celkovém zhodnocení jde o dobře a čtivě napsanou knihu, i když s poněkud podivným závěrem, který vyznívá tak trochu do ztracena. K přečtení bych ji určitě doporučil všem, kteří jako já nemají přehnaná očekávání, pokud jde o návaznost na „okolní“ zdroje i zásah do celé ságy. Třeba jen kvůli akčním sekvencím, které jsou vážně skvělé. S verdiktem mám trochu dilema – román se mi líbil více než Heir to the Jedi, nicméně přehnaná očekávání vykonala své. Uvedené hodnocení tedy berte jako „s odřenýma ušima“.
80 %
Hodnocení Libora Dorňáka:
Paul S. Kemp nám připravil na poměry Star Wars téměř komorní román, po většinu času se během několika hodin budeme pohybovat jen na relativně malém území. Ostatně hlavní devizou knihy není příběh epický, ale příběh postavený na postavách.
Název i obálka naznačují, že se máme těšit na ústřední sithskou dvojici. Darth Vader je stále z části Anakin Skywalker a čtenář se tak dočká záblesků vzpomínek z filmových epizod, stejně jako ze seriálu The Clone Wars. Mnohem atraktivnější je jeho mistr – a císař Palpatine dostal méně prostoru, než Darth Sidious (k čtenářově větší radosti).
Protipólem Sithů jsou twi’lečtí odbojáři. Cham Syndulla (známý z The Clone Wars) je vlastně skutečným hlavním hrdinou románu. Vidíme jej jako lídra a ideologa odbojového hnutí. Jeho opakovaná mantra „Bojovník za svobodu, ne terorista“ nám vcelku jednoduše odhaluje Syndullovo nitro, myšlenky i obavy. Vidíme, jak jej tíží odpovědnost i nutnost vidět o krok dál, než jeho spolubojovníci. Chamova zástupkyně Isval si naopak může dovolit luxus žít okamžikem a jen pro svoji pomstu (imperiály vraždí i ve svém volném čase). Skrze ni krátce nahlédneme i do světa twi’leckých otrokyň (takřka všudypřítomné součásti Star Wars univerza).
Zmínku si zaslouží ještě jedna dvojice – plukovník Belkor Dray a moffka Delian Mors. Zatímco Dray představuje nemilosrdného a schopného imperiálního velitele, Mors je životem unavená lesbička (a tento fakt je v románu explicitně potvrzen). Považuji za nešťastné, že autor hned zkraje prozradí, kdo z nich je zrádcem. Určitě by bylo zajímavější nechat čtenáře tápat a hledat indicie. Škoda, mohlo to být lepší.
Slova „škoda, mohlo to být lepší“ jsem si při čtení románu opakoval často. Že se dozvíme jen pramálo o stavu galaxie, lze odpustit, že minulost některých postav je naznačena jen v nezbytně nutné míře, je škoda, ale i to lze odpustit. Ale že vztah Darth Sidious – Darth Vader je prozkoumán jen povrchně, to už je škoda velká. Oba Sithové dostávají pořádný prostor až v poslední třetině knihy a jejich rozhovory jsou pozoruhodně… nijaké. Sidious se sice tváří, že vše ví & zná, Vader je chtivý učení, ale výsledkem není žádná úchvatná, nebo povznášející scéna. Je až překvapivé, že dilemata vůdce odboje jsou zpracována lépe a výměny názorů mezi Chamem a Isval jsou často výborné, věrohodné a poučné.
Ale pozor! Paul S. Kemp knihu zachraňuje. Poněkud překvapivě – akcí! A té je opravdu hodně, je rozmanitá a nezačne nudit. Jako diváci jsme zvyklí na velké vesmírné bitvy, ale na stránkách knihy dostaneme možnost si připomenout, jak velké plavidlo je imperiální destruktor a co obnáší útok na takovou vesmírnou pevnost. A naprosto jedinečným zážitkem jsou pak okamžiky, kdy Darth Sidious a Darth Vader stojí bok po boku, zažehnuté meče v rukou… a následují blesky, rozpoutaná Síla atp.
Konečný závěr není lehké vyřknout. Lords of the Sith totiž připomínají dvě různé knihy v jedné. Popis velké akce twi’leckého odboje je výborné čtení. Několik kapitol o společném putování a bojích obou sithských lordů je čtení úžasné… které by si zasloužilo svou, skutečně samostatnou, knihu, plnou dalších bojů, sithské mystiky, moudrosti o moci, možná i nějaké to nahlédnutí do minulosti či za oponu… Škoda, mohlo to být lepší.
80 %
