Zlotřilá archeoložka doktorka Aphra jen o vlásek unikla hněvu Dartha Vadera. Pokud se Temný pán někdy dozví, že stále žije, bude ji pronásledovat až na konec galaxie. Avšak pro teď se Aphra vrací k tomu, co jí jde nejlépe. Následována zabijáckými droidy Nulákem a BT-1 pátrá po těch nejvzácnějších artefaktech – pokud ovšem zůstane o krok před Impériem, nájemnými lovci a… vlastně všemi ostatními. Brzy se však archeoložka musí postavit po bok Luka Skywalkera, který ji doprovází do srdce Citadely hrůzy, aby odhalili další střípek temného tajemství z minulosti řádu Jedi…
Šestý přírůstek z řady komiksových knih Star Wars, vydávaných nakladatelstvím Egmont, obsahuje celkem jedenáct sešitů tvořící příběhové úseky Aphra (Doctor Aphra #1 - #6) a Citadela hrůzy, který je pětidílným crossoverem sérií Star Wars a Doctor Aphra. Tak jako předcházející, i tato kniha vychází v češtině poprvé, což už bude do budoucna platit převážně. Jaký je začátek nové série, dokáže postava Aphry existovat i mimo sérii Darth Vader? To se dozvíte v recenzi níže.
Hodnocení Pavla Klimeše:
(Pro úplnou transparentnost uvádím, že ač jsem byl odborným redaktorem této knihy, názory zde vyřčené tím nejsou nijak ovlivněny a jsou pouze mé vlastní.)
(Následující řádky předpokládají, že jste přečetli knihu Star Wars: Válka na Shu-Torunu; Konec her. V opačném případě už jste se nejspíš naspoilerovali už jen přečtením anotace, což je sice smutné, ale jinak se o této knize psát nedá. ;-) )
Doktorka Aphra je zřejmě nejvýraznější postavou nového kánonu, která se neobjevuje ve filmech Star Wars. Ona sama se poprvé objevila v sérii Darth Vader, ale velmi rychle získala na popularitě. Je v podstatě jakousi morálně zvrácenou obdobou Indiany Jonese, na něhož je koneckonců v sérii pěkná řádka vtipných odkazů. Samotná série Doctor Aphra se pak odehrává mezi epizodami IV a V a příhody Aphry a její posádky ve složení dvojice vražedných droidů 0-0-0 a BT-1, wookieeského nájemného lovce jménem Černý Krrsantan jsou pak jakýmsi temným odrazem toho, co prožívají hrdinové hlavní série Star Wars.
Tato knižní kompilace o tloušťce 248 stan obsahuje první dva příběhy série. První příběh, který napsal Kieron Gillen (autor série Darth Vader) se jmenuje jednoduše Aphra a je jakýmsi pokračováním finále série Darth Vader. Na ni se pak v příběhu čas od času odkáže, byť samotný Vader v příběhu nevystupuje. Doktorku Aphru tu při honbě za starodávnými artefakty, které nechce umístit do muzea, ale prodat, dostihne vlastní minulost a mladá žena musí čelit nepříjemné pravdě toho, že některá životní rozhodnutí nezůstanou bez následků. Aphřina minulost je podána překvapivě zábavně a skoro mi bylo líto, že flashbackové segmenty nebyly delší. Dozvídáme se tu konečně Aphřino rodné („křestní“) jméno i další zajímavé detaily o její (ne až tak úplně tradiční) rodině. Celý příběh je pak velmi vtipný a plný situační komiky, umí však být i velmi vážný. Prostě právě ten mix, který byl pro Star Wars vždy tolik úspěšný.
Jak již bylo řečeno, druhý příběh – Citadela hrůzy – je crossover s hlavní sérií Star Wars, čili jde již o druhou spolupráci Kierona Gillena a Jasona Aarona, kteří již pracovali na crossoveru Vader sestřelen. Nejprve trochu chronologie. Příběh odehrává během zajetí droida C-3PO Impériem a nějakou dobu před příběhem sešitu Star Wars #36 („Pomsta astromecha”), který vyšel česky ve Star Wars Magazínu 6/2018. Tato okolnost je důvodem toho, proč v příběhu nevystupují R2 a 3PO. To může být pro čtenáře neznalé těchto komiksů trochu matoucí, ale právě pro ně je v českém vydání určena poznámka o tom, kde se oba droidi právě nacházejí. Příběh Citadely hrůzy je poměrně odlišný od všeho, co jsme zatím ve Star Wars viděli. Jestliže se první příběh dá označit za parafrázi jonesovského příběhu, pak druhý příběh má základ v díle, řekněme, Brama Stokera. Ne že by se tam postavy označovaly za upíry, ale v podstatě to tak vlastně může být. Současně je celá hororová atmosféra protkána stejným typem humoru a ostatních „hvězdnoválečných“ propriet, a dokonce jsou tam opět i jonesovské prvky (jedna situace mi velmi živě připomněla Chrám zkázy). Není třeba dodávat, že komiks i přes svou jinakost působí velmi autenticky Star Wars a vlastně mi v něčem dokonce okrajově připomněl moje oblíbené Knights of the Old Republic Johna Jacksona Millera.
Pokud jde o vizuální ztvárnění, příběh Aphra nakreslil Kev Walker s výjimkou vzpomínkové pasáže, kterou si střihl Salvador Larroca, dvorní kreslíř Kierona Gillena. Walkerova kresba je o mnoho méně fotorealistická a prvoplánově líbivá než Larrocova, ale vůbec to nevadí. Příběh Citadela hrůzy je pak po kresebné stránce daleko více heterogenní. O kresbu se tu střídavě dělí Marco Checchetto, Salvador Larroca a Andrea Broccardo. Nejhezčí je pochopitelně Checchettova úvodní část. Larrocova fotorealističnost na mě poté působila malinko divně a asi největší šok je při přechodu na kresbu Broccardo, která svým částem dodala i úplně jinou barevnou paletu. Každopádně až na kapku rušivé přechody mezi kreslíři je vizuální stránka nádherná. Estetika gotického hororu je z toho cítit opravdu hodně a nesmím zapomenout na Checchettovu „zelenou“ obálku, která je podle mě jednou z nejhezčích obálek, které kdy v komiksech Star Wars vznikly.
Celkově vzato je tato kniha výborným startem série, která se zabývá téměř výhradně komiksovou postavou doktorky Aphry. Někdo se může rozčilovat, že tam je spousta prvků, které do Star Wars nepatří, ale fanoušci Indiany Jonese a starých hororů si budou takříkajíc chrochtat. Stejně jako u předchozího crossoveru může zamrzet vizuální různorodost, ale to ke crossoverům prostě patří. Jinak za mě obrovský palec nahoru a doufám, že se poštěstí vydat v češtině i další pokračování.
90 %
