První „samostatný“ film Star Wars se zaměřuje na osvětlení širšího pozadí filmu Nová naděje. Na novém filmu je znát velký cit pro detail a velmi těsné propojení se zbytkem světa Star Wars, přidaná hodnota pro nové fanoušky nebo Hvězdnými válkami málo nebo zcela nedotčené diváky, je velice diskutabilní.
Rok 2012 přinesl naprosto šokující zprávu. George Lucas odchází na odpočinek, prodává Lucasfilm společnosti Disney a chystají se další tři celovečerní filmy. O tři roky později jsme se dočkali filmu Síla se probouzí, jenomže se mezitím (v roce 2014) ukázalo, že plány nových aktivit okolo Star Wars jsou ještě ambicióznější, protože kromě nových epizod měla vzniknout i řada dalších samostatných filmů, které nebudou součástí hlavní ságy (epizody I – IX) a budou se řadit pod název Star Wars Anthology. První vlaštovkou těchto spin-offů je film Rogue One: Star Wars Story, který si bere na mušku události přímo předcházející Epizodě IV – Nová naděje. Povstalecká jednotka Rogue 1 se během nich pokouší ukrást plány nejmocnější vesmírné bitevní stanice Galaktického impéria, Hvězdy smrti.
Do bitvy tým Rogue 1 povede Jyn Erso (Felicity Jones), dcera známého vědce Galena Ersa (Mads Mikkelsen), který se (z větší části nevědomky) podílel na vzniku této imperiální superzbraně. Jyn není typickým kladným hrdinou ve stylu Luka Skywalkera bez bázně a hany, ale má více společného spíše s „ničemou“ Hanem Solem. Poté, co Jyn Povstalecká aliance vysvobodí z imperiálního vězení, dá ji dohromady s Cassianem Andorem (Diego Luna), důstojníkem povstalecké rozvědky a jeho přeprogramovaným imperiálním bezpečnostním droidem, K-2SO (Alan Tudyk). V průběhu mise na měsíc Jedha, kde se skrývá „odpadlický“ povstalec Saw Gerrera (Forest Whitaker), který má blízký vztah k Jyn, do party přibírají ještě slepého válečnického mnicha Chirruta Îmweho (Donnie Yen), jeho žoldáckého souputníka se slabostí pro „velké bouchačky“ Baze Malbuse (Wen Jiang) a bývalého imperiálního pilota Bodhiho Rooka (Riz Ahmed). Proti nim stojí síly Impéria vedené ředitelem divize vývoje pokročilých zbraní, Orsonem Krennicem (Ben Mendelsohn).
Musím přiznat, že nové Star Wars se mi vůbec nerecenzují snadno. Nazírání na nový film se radikálně mění s tím, zda u mě převládne fanouškovství nebo snaha o objektivitu zhodnocením snímku v rámci širší kinematografie. Tato „schizofrenní“ nálada nejspíše po pár týdnech (a dalších zhlédnutích) vymizí, nicméně bezprostřední dojmy po první projekci jsou, inu, rozporuplné. Na filmu je vidět obrovská hravost a oddanost filmům Star Wars a ani režisér Gareth Edwards se netají tím, že filmovou Epizodu IV zná v podstatě po jednotlivých políčkách obrazu. Rogue One je „samostatným“ filmem Star Wars v zásadě pouze v tom smyslu, že není součástí hlavní ságy, nikoli však proto, že by jej šlo sledovat bez znalosti ostatních filmů.
Situace s filmem Rogue One: Star Wars Story je vlastně skoro opačná oproti tomu, co jsme měli minulý rok s Epizodou VII. Nyní známe výsledek. Víme, že se ukradené plány Hvězdy smrti dostanou k princezně Leie a bitevní stanici následně díky vedení Síly zničí Luke Skywalker. To však nebrání tomu, abychom si vychutnali celý proces, jak vše k tomuto výsledku dospělo. Ve Star Wars přece nesejde na tom, co se stane, ale spíše jak se to stane. Epizodě VII, která ač podle mě vůbec není špatný film, jsem loni trochu vyčítal snad až přílišnou opatrnost a sázení na jistotu. To však paradoxně pomáhalo běžným divákům lépe proniknout do světa Star Wars. Rogue One však již „casual“ divákům neodpustí ani píď.
Jedním z významů názvu Rogue One je jinakost filmu a jakási vzpoura proti konvencím a dosavadním zvyklostem filmů o hvězdných válkách. A skutečně. Jen marně byste na začátku filmu hledali tradiční odlétající text (nápis „Před dávnými časy, v předaleké galaxii“ tu ale je) a dokonce ani titul Star Wars. Režisér Edwards rovněž využívá možnosti (pro Star Wars netypického) nelineárního vyprávění příběhu, kdy kromě hlavní dějové linky dojde i na četné vzpomínkové scény z dob minulých. Snímek je pak svou syrovou atmosférou na hony vzdálen „pohádkovým“ Star Wars a je vidět, že cílovou skupinou je výrazně starší publikum. Oproti Epizodě VII plné „situační“ komiky také výrazně ubylo humoru, byť pár obligátních hlášek se i zde najde.
Díky hutné mediální masáži jsme již s hlavními postavami dostatečně seznámeni a když se s nimi na plátně poprvé setkáme, je to skoro jako potkat staré známé. Opět, dovedu si představit, že člověk marketingem tohoto filmu nedotčený může mít problém si na celkem netradiční partu hrdinů zvyknout. A ještě méně času bude mít na to se s nimi sžít. Herecké výkony všech zúčastněných od Felicity Jones až po Rize Ahmeda jsou velmi zdařilé. Velmi zajímavý je Forest Whitaker jakožto „extrémní“ rebel Saw Gerrera známý ze seriálu Star Wars: Klonové války, který díky nahrazení mnoha částí těla protézami není nepodobný Darthu Vaderovi, který jej během klonových válek pomáhal cvičit v boji.
Primárním záporákem filmu je ředitel Orson Krennic (Ben Mendelsohn), který, jak mohou čtenáři nového Star Wars románu Catalyst (jehož znalost se nakonec pro film ukázala ještě zásadnější, než se obecně myslelo) vědět, neúnavně pracuje na tom, aby zpožděný a mnohokrát prodražený projekt bitevní stanice dospěl ke zdárnému konci a na záda mu přestali dýchat mocní a ambiciózní císařští pochopové jako je velkomoff Tarkin. Krennic využívá i svou jednotku tzv. death trooperů („umrlčích vojáků“), kteří díky své „nemluvnosti“ nahánějí větší strach. Kromě toho zde máme i občasnou přítomnost Dartha Vadera, císařovy pravé ruky. Vader je v tomto příběhu pouze vedlejší postava, o to však působivější jeho scény jsou.
Kromě nových tváří se zde mihnou staří známí z jiných dílů mozaiky Star Wars. Například imperiální senátoři, z nichž se stali vůdci povstání, Mon Mothma (Genevieve O'Reilly), která se mihla už v Epizodě III, ale téměř všechny její scény byly vystřiženy, a Bail Organa (Jimmy Smits). Zajímavé je rozhodně i „oživení“ některých postav pomocí digitálních technologií. Nechci spoilerovat, ale jsem nadšený hlavně z té „větší role“.
Pokud se týče řemeslných částí filmu, vše je po vzoru Epizody VII vyvedeno do nejmenších detailů a v „té správné“ kombinaci klasických masek a praktických filmových triků a počítačové grafiky. Co mě příliš nepotěšilo, je 3D verze obrazu a na příští projekci bych spíše upřednostnil 2D verzi. Světů je tentokrát více a vypadají jednoduše nádherně. Obzvláště efektní závěrečná bitva probíhá na Scarifu, tropickém světě bílých pláží, který je zcela obklopen imperiálním štítem. Dalším klíčovým světem filmu je Jedha, malý pouštní měsíc pokrytý námrazou trvalé zimy. Jde o svaté poutní místo, jedno z prvních, kde byla objevena polozapomenutá mystická Síla. Uvidíme také dobře známý a zde velmi věrně rekonstruovaný měsíc Yavin 4 s hlavní základnou Povstalecké aliance. Hudba Michaela Giacchina je pak pěkným mixem nové hudby s tradičními motivy, které se v klíčových okamžicích ozvou.
S konečným hodnocením to není snadné. Subjektivně mohu prohlásit, že jsem se coby hardcore fanoušek ani na okamžik nenudil, užíval si pestrého a do nejmenších detailů provedeného světa, rozšiřujícího známé reálie, a i nějaká ta slza dojetí ukápla. Na druhou stranu nejde v žádném případě o film, který je možné označit za „samostatný“. Diváci, kteří se rozhodnou tímto filmem začít sledovat Star Wars nebo ti, kteří hlavní ságu Star Wars neznají téměř nazpaměť, budou beznadějně v koncích a film se jim nebude líbit. Ti, nechť si od mého hodnocení odečtou nejméně 30 %.
(Tento článek se rovněž objevil na portálu Filmserver.cz.)
90 %
