Poslední z osmi dílů se právě objevil na službě Disney+ a je tedy čas na malé ohlédnutí za celou první řadou prvního hraného seriálu Star Wars.
POZOR, NÁSLEDUJÍCÍ TEXT OBSAHUJE DROBNÉ SPOILERY.
Když byla 12. listopadu spuštěna nová streamovací služba Disney+ (tedy přinejmenším pro některé trhy), k jejím hlavním devizám patřil seriál Mandalorian, který se na službě měl exkluzivně vysílat. Seriál je dílem režiséra a scenáristy Jona Favreaua, který ve Star Wars ztvárnil několik hlasových rolí a Davea Filoniho, který je v Lucasfilmu hlavní tváří kanonických animovaných seriálů Star Wars. Tak jako u filmů je jednou z producentek i prezidentka Lucasfilmu Kathleen Kennedy.
Seriál s westernovým laděním nás rychle uvedl do pochmurného a špinavého prostředí galaktického podsvětí kdesi na okraji galaxie pět let po Epizodě VI – Návrat Jediů a představil nám nájemného lovce známého většině galaxie pouze jako „Mandalorian“ (Pedro Pascal). Ten je členem Cechu nájemných lovců, který vede Greef Carga (Carl Weathers). Jedna zakázka od záhadného klienta s vazbou na Impérium našeho lovce zavedla na planetu, kde se setkal nejen s ugnaughtským technikem a vlhkostním farmářem Kuiilem (Nick Nolte), ale také se utkal s nájemným droidem IG-11 (Taika Waititi). Cílem snažení tu bylo malé dítě vzácného a dlouhověkého druhu s přirozeným poutem k Síle, jehož patrně nejznámějším zástupcem byl mistr Jedi, Yoda. Mandalorian dítě odmítne odpravit (či vydat), čímž se dostává s klientem (i Cechem) do křížku. Později se na útěku před ostatními lovci setkává s bývalou republikovou příslušnicí úderných jednotek, Carou Dune (Gina Carano).
Asi tolik se dá říct o premise tohoto seriálu, který před koncem předvede pár zvratů. Víceméně přímočarý příběh má pak pár zdánlivě nesouvisejících dějových odboček, který někteří nazývají „výplňové epizody“, nicméně však, jak už víme ze seriálů Klonové války a Povstalci, i tyto epizody mohou získat až zarážející smysl v budoucích řadách. Navíc i tyto epizody (jmenovitě 4, 5 a 6) obsahují spoustu zajímavých prvků a obecně fan-servisu. Máme tu variaci na Sedm samurajů/Sedm statečných, epizodu ve vězení a vysloveně vlastivědný výlet na Tatooine bez hlubšího smyslu (tedy pokud víme). V sedmé epizodě se pak příběh vrací do svých kolejí a spěje k velkolepému finále.
Seriál je protkán odkazy na staré i novější Star Wars zdroje, přičemž řada z nich cituje i z Legends zdrojů (nejvtipněji i z neslavného Star Wars Holiday Specialu). Celkově však představuje i celou řadu nových prvků z mandalorianské historie i nových obyčejů, díky nimž ani sečtělí hardcore fanoušci nejsou tolik zvýhodněni, s jednou výjimkou a tou je úplný konec, který nebude dávat smysl těm, kteří neznají seriály Klonové války a Povstalci. Za mě, coby fanouška těchto animovaných počinů, ale naprostá krása a doufám časem v ještě větší provázání. Možná mi na několika místech přišlo, že jsou tvůrci až přehnaně opatrní se zmínkami o celogalaktických událostech či historii, což je za mě asi ta největší výtka.
Výprava a technické zpracování je na velmi vysoké úrovni. Televizní (tj. nižší) rozpočet je vidět jen občas na vybraných CGI záběrech, ale vyloženě potěší i použití praktických efektů a kulis, třebaže muselo jít o hodně nákladnou záležitost. Tvůrcům se bravurně podařilo vykouzlit „špinavé“ a pochmurné prostředí, které je tolik obdivované na původní filmové trilogii Star Wars a nejnověji i ve filmech Rogue One a Solo. Z posledně jmenovaného si pak bere naprosto nejvíc, kdy společným jmenovatelem obou projektů je western. A to už vůbec nemluvím o obrázcích, které běží v rámci závěrečných titulků, z nichž většinu bych si bez mrknutí oka zarámoval a pověsil doma na zeď. Do produkce byli zapojeni i fanoušci z oficiální kostýmové organizace 501st Legion, kteří rozšířili řady imperiálních stormtrooperů. Zcela zvláštní slova chváli mám pro hudbu Ludwiga Göranssona, jehož skvělá kombinace westernové a přitom dobrodružné hudby mi zní v hlavě už od listopadu.
Jistě by šlo polemizovat o několika scénách či vtípcích, jejichž provedení či zpětná interpretace ostatních Star Wars zdrojů (zvláště „Baby Yoda“ je doslova zdvižený prostředníček všem, kteří označují Rey za přehnaně silnou; mám však na mysli i poněkud jinou mandalorianskou kulturu, než na jakou jsme doposud byli zvyklí) vyvolaly zvednuté obočí, ale v globálu jde o nepředstavitelně atmosférickou (byť stále velmi přísně dětem přístupnou) zábavu, která snad dokázala uklidnit všechny pochybovače o možnosti existence hraného seriálu z galaxie Star Wars. A ne, neuslyšíte ode mě žádné srovnání s novými filmovými epizodami, protože to je naprosto mimo a nemá žádný smysl. Za mě jde o velice vysoko položenou laťku a velice se těším na druhou řadu i na další připravované hrané televizní seriály.
90 %
