Od chvíle, kdy Darth Bane zničil a poté znovu vytvořil řád Sith, tentokrát na principu Pravidla dvou, uběhlo již dvacet let. Baneova akolytka, Darth Zannah však nesplňuje jeho představu o ideální učednici a zamýšlí si proto najít jiného učedníka. Protože se jeho čas krátí, přísahá Bane, že objeví dávno ztracené sithské učení, které mu umožní zajistit nesmrtelnost jak sobě, tak i sithskému řádu. Zannah si však je vědoma toho, že svého mistra bude muset dříve či později vyzvat na souboj a to znamená najít si vlastního učedníka.
Třetí a závěrečný díl románové trilogie Darth Bane od kanadského autora Drewa Karpyshyna s názvem Dynastie zla uzavírá příběh o stejnojmenném Temném pánovi ze Sithu. Román z roku 2009 vyšla v češtině u nakladatelství Egmont a navazuje na první dva díly Cesta zkázy a Pravidlo dvou, které vyšly dříve tohoto roku. Na následujících řádcích se dozvíte, zda kniha stojí za přečtení a také, jak je to s její platností vzhledem k filmům a jiným příběhům Star Wars.
O trilogii Darth Bane:
Postava Dartha Banea (i jeho Pravidlo dvou) prapůvodně vzešla z hlavy George Lucase, když připravoval příběhové pozadí o řádu Sith do prequelové trilogie. Jeho verze příběhu o původu Sithů (včetně Banea) se poprvé objevila v knižním přepisu Epizody I – Skrytá hrozba. Značně se lišila od toho, co zatím fanoušci o Sithech věděli z komiksů. Bylo zvykem, že se expandované univerzum (dnes Legends) muselo retconovat („zpětně dovysvětlit“) podle filmů a nikoli naopak. Proto začala vznikat díla odehrávající se v době tzv. nových sithských válek spějících ke znovuzaložení řádu Sith, tentokrát vyznávajícího Pravidlo dvou. K těmto dílům patřila povídka Bane of the Sith a komiksová minisérie Jedi vs. Sith, které představily Dartha Banea a nové reálie „napasovaly“ na poněkud podivnou zkazku o vzniku Údolí Jediů tvořící pozadí trilogie Dark Forces (Soldier for the Empire, Rebel Agent a Jedi Knight), románových adaptací Williama C. Dietze legendárních počítačových her Dark Forces a Jedi Knight: Dark Forces II. Dlužno dodat, že verze událostí kolem bitvy na Ruusanu, která se objevila v těchto výjimečně špatných knihách o Kyleu Katarnovi, byla nakonec dost pozměněna. Rozporům však nebyl konec, protože se těmto událostem dostalo prostoru v několika encyklopediích, hlavně v reakci na další změny v ustavené kontinuitě kvůli zmínkám v Epizodě II – Klony útočí (zejména nutnost „znovu založit“ Republiku zhruba v době „vymizení“ Sithů – kvůli výrokům Palpatina a Sia Bibblea). Přesto byl potenciál těchto událostí příliš velký na to, než aby se vyplýtval na pouhé encyklopedické zápisy. Proto měl o Darthu Baneovi a jeho roli v přerodu „starých poměrů“ (známých z komiksů a her) na „nové“ (známé z prequelové trilogie) vzniknout román Darth Bane: Cesta zkázy (2006). Napsal jej kanadský spisovatel Drew Karpyshyn, který byl především scenáristou v herním studiu BioWare (byl kupříkladu hlavním autorem příběhu legendární hry Knights of the Old Republic). Jelikož měla kniha Cesta zkázy úspěch, došlo i na pokračování Darth Bane: Pravidlo dvou (2007) a Darth Bane: Dynastie zla (2009). S rebootem kontinuity Star Wars v dubnu 2014 a přesunutím celého dosavadního expandovaného univerza do kontinuity Legends vyvstala další otázka, totiž zda lze události v trilogii Darth Bane stále brát jako kanonické, když vlastně Darth Bane jako takový pochází přímo od George Lucase. V zásadě je to velmi podobné jako s postavou a románem Darth Plagueis, tedy, že je to znovu víceméně „nepopsaná“ postava s několika společnými fakty. Darth Bane sice nebyl zmíněn v žádném z celovečerních filmů, ale objevil se v šesté řadě seriálu Star Wars: Klonové války, což bylo zosobnění představy, jakou pro tuto postavu Lucas měl. Dnes tedy lze k románové trilogii Darth Bane přistupovat jako k součásti kontinuity Star Wars Legends se vším dobrým i špatným, co z toho vyplývá.
Hodnocení Pavla Klimeše:
Kniha Darth Bane: Dynastie zla začíná zhruba deset let po události předchozího románu Pravidlo dvou, kdy Darth Bane upevnil svou pozici sithského mistra a v sídle na planetě Ciutric IV žije společně se svou učednicí Darth Zannah celkem poklidný dvojí život. Přesto obecná nespokojenost se stavem věcí a náhodné objevení jedné informace vedou k tomu, že je rozpoutána další krvavá lázeň. Oproti předchozímu dílu děj plyne lineárně a neobsahuje žádné časové skoky. To na jednu stranu přispívá k větší soudržnosti a kompaktnosti, na druhou stranu pak některé části zápletky působí až podezřele dobře načasované. Oproti druhému dílu lze pochválit i obálku, která podobně jako první díl vznikla u Johna Judea Palencara a protagonisté na ní vypadají o poznání lépe.
Na rozdíl od románu Darth Bane: Pravidlo dvou už není takový důraz na příběhovou linii Darth Zannah, což osobně spatřuji jako klad, protože mi nikdy k srdci jako postava nepřirostla. Obě ústřední postavy se o prostor na stránkách knihy dělí s řadou (staro)nových postav. Jednak je tu princezna Serra a její osobní strážkyně a přítelkyně Lucia z planety Doan. Tyto ženy byly v minulosti poznamenány setkáním s Darthem Banem, každá svým vlastním způsobem. To na jednu stranu dodává trilogii pocit završení, na druhou stranu pravděpodobnost něčeho takového v tak obrovské galaxii pozvedne nejedno obočí. Další z nových hlavních postav je iktotchijská nájemná vražedkyně s přezdívkou „Lovkyně“, jež je popsána pouze jednorozměrně, v podstatě se o jejím původu nic moc nedozvíme (třebaže jde o již známou postavu z jiných materiálů, díky jejímu pozdějšímu životu pod jiným jménem). A konečně posledním kusem skládačky je bohatý a zhýralý temný Jedi Set Harth. Ten je ze všech nových postav podaný asi nejzajímavěji. Podobně jako Lovkyně se Harth již objevil v jiných zdrojích, jmenovitě v materiálech Star Wars Roleplaying Game). Rovněž se zde poprvé ve větší míře popisuje další z jediských rad, Rada prvních znalostí. Úlohu prastarého mentora zde po Darthu Revanovi, Freedonu Naddovi a Belie Darzu přebírá Darth Andeddu, kterého známe rovněž z komiksových sérií Republic a Legacy.
Stejně jako u celé trilogie zde platí absence čistě kladných postav bez bázně a hany. Pokud se někdo takový objeví, je velmi rychle (a bolestivě) zmasakrován. To se pojí i s naprostou absencí jakéhokoli morálního ponaučení nebo výchovného aspektu, který je jinak vlastní pohádkám (a tedy i Star Wars). Takový přístup je v příbězích z předaleké galaxie hodně netypický a v případě první knihy šlo o vítané zpestření. Nicméně již třetí pokračování téhož se může někomu začít zajídat. Toto se obrazí i v repetitivnosti určitých příběhových motivů. Kupříkladu scénář „Darth Bane se vydává na prastarý svět pro sithský holokron“ jsme už ve třech knihách viděli čtyřikrát. Kromě toho jsem z jistých pasáží měl pocit úmyslného natahování textu omíláním známých faktů stále dokola.
Do lokací, na nichž se příběh odehrává, se vrací stará známá Ambria (byla v obou předchozích dílech) a krátce zavítáme i na Coruscant. Ústředním světem je tentokrát zcela nový těžební svět Doan, v jistých ohledech ne nepodobný Baneově domovské planetě Apatros. Ciutric IV známe především z komiksové (a románové) série o X-winzích eskadry Rogue. Domovskou planetu Huttů jménem Nal Hutta můžeme znát kromě románů o Hanu Solovi i ze seriálu Klonové války. A konečně posledním významným světem je Prakith, svět v Hlubokém Jádře (podobně jako Tython v minulém díle), který se poprvé (ještě bez spojitosti s Andedduem) objevil v knižní trilogii The Black Fleet Crisis. Je k zamyšlení, zda bylo pro tak minoritní úlohu vytvářet zcela novou vesmírnou stanici, kde kvete zločin a neřesti, tj. Ráj, opravdu nezbytné.
Suma sumárum je román Darth Bane: Dynastie zla důstojným zakončením trilogie o Darthu Baneovi, bohužel však pokračuje v několika neduzích z předchozího dílu, a tím má celá trilogie kvalitativně sestupnou úroveň, kterou nemůže zachránit ani občasná napínavost či osudovost děje. Na rozdíl od mnohých mých recenzentských kolegů se mi celkem líbil i na Karpyshyna celkem netypicky vágně podaný závěr knihy, který se tak celkem elegantně snažil vyhnout fanouškovským hateům buď z tábora Bane, nebo tábora Zannah. Opět jde o jeden z nejtemnějších a nejkrvavějších románů Star Wars (a ani tentokrát to není nic pro děti). I přes určité zápory plynoucí z „vyhoření“ série však lze knihu doporučit ke čtení všem, kteří přečetli předchozí dvě knihy.
70 %
