V souvislosti s recenzí knihy Imperiální komando: 501. legie, která je posledním dílem v sérii o republikových komandech, a vzhledem k tomu, že ostatní díly se na CSWU recenze z různých důvodů nedočkaly, přinášíme nyní podrobnější povídání o tvorbě Karen Travissové a jak se promítla do reálií světa Star Wars.
Mandaloriané – jazyk a kultura
Působení Travissové v expandovaném universu Star Wars je do značné míry spjato primárně s fenoménem Mandalorianů a všeho, co se jich byť i jen vzdáleně dotýkalo (a pokud ne, spojení se vždycky dalo vymyslet :-) ). Její záliba v této subkultuře vedla až tak daleko, že prakticky sestavila celý nový jazyk s fungující gramatikou a solidní slovní zásobou – mandalorianštinu neboli Mando'a. Nedá se ale říci, že by si ji celou vymyslela. První náznaky, byť nyní v zásadě nepoužitelné, se objevily už ve hře Knights of the Old Republic a útržky tehdy ještě nesystematické mandalorianštiny jsme mohli vidět v románu The Cestus Deception. První skutečné základy mandalorianštiny se začaly budovat až v souvislosti se hrou Star Wars: Republic Commando (2005), v níž byly použito několik mandalorianských bojových písní (v čele se slavnou Vode An). Autorem textů byl pak sám „dvorní“ hudební skladatel LucasArts, Jesse Harlin.
Zhruba ve stejné době Lucasfilm najal na podrobnější podkreslení republikových komand britskou autorku Karen Travissovou, která měla v relativně krátkém čase přijít s příběhem, který nezasáhne do hry, ale dobře uvede fanoušky do problematiky. Jednotka Delta byla tedy v knize Republikové komando: Přímý kontakt (2004) pouze zmíněna a hlavní úlohu zde měla jednotka Omega, vytvořená z pozůstatků jednotek zdecimovaných v bitvě o Geonosis. Román Přímý kontakt vyšel řadu měsíců před vydáním hry, a proto se neubránil několika rozdílům ve výsledném pojetí ve hře. I tak položil základy ke kultuře, kterou klonovaným komandům vštěpovali mandalorianští výcvikoví instruktoři, jako byli třeba Kal Skirata nebo Walon Vau (tzv. Cuy'val Dar – „ti, kteří už neexistují“ – asi stovka mandalorianských i nemandalorianských jedinců najatých Jangem Fettem na výcvik armády klonů).
Ze hry Republic Commando se stala kultovní záležitost, která však neměla velký komerční úspěch a proto k plánovanému pokračování Imperial Commando nikdy nedošlo. Bylo ale rozhodnuto, že bude dále prozkoumána doba mezi třemi herními misemi hry, a sice prostřednictvím knih, které měly být koncipovány jako pokračování románu Přímý kontakt. Hlavní těžiště příběhu bylo tedy stále na jednotce Omega, ale v knihách se pravidelně objevovala i jednotka Delta. Pokud bylo mandalorianské dědictví v knize Přímý kontakt pouze naťuknuto, v druhém dílu, Trojitá nula (2006) už nás Karen Travissová do mandalorianských reálií vrhla po hlavě, přičemž román obsahoval i slovníček mandalorianštiny, kterou mezitím autorka vyvinula. Postupně vznikl i třetí díl Pravé barvy (2007), který byl typický zejména posunem tónu a výrazným protěžováním sympatií ke Kalu Skiratovi a jeho lidem na úkor všech ostatních (hlavně Jediů).
Karen Travissová se neangažovala pouze v období konce Republiky, ale i v obdobích pozdějších. Do série Nový řád Jedi zasáhla pouze e-novelou Boba Fett: A Practical Man (2006), avšak podílela se i na následující sérii Legacy of the Force, kde se střídala s autory Aaronem Allstonem a Troyem Denningem. Její tři romány v sérii – Bloodlines (2006), Sacrifice (2007) a Revelation (2008) – byly typické právě vyšším důrazem na Mandaloriany. Zvláště pak zmínky o Fennu Shysovi, který se poprvé objevil již ve starých marvelovských komiksech z 80. let. Kromě toho napsala dvě povídky, odehrávající se v raných letech Impéria, K obrazu svému a Dvousečný meč (obě vyšly i v češtině v antologii Setkání v mlze). Tyto povídky jsou zajímavé v tom, že z nich např. pozdější kniha Imperiální komando, vycházela (Císařova ruka Sa Cuis), ale zároveň kolidovaly s pozdějšími tvrzeními okolo sekundárního klonování (tj. klonování z klonů).
Klonové války – optimistické začátky
Obrovský zlom přišel v roce 2008, kdy Lucasfilm začal naplňovat novou kanonickou představu o klonových válkách, tentokrát s přímým zapojením George Lucase, což byla asi největší změna od předchozích projektů, do nichž se zapojoval pouze sporadicky a na konzultační bázi. Pro pilotní film a následný animovaný televizní seriál Klonové války byl v tehdejší hierarchii kánonu vyčleněn stupeň T, který byl na vyšší úrovni důležitosti, než všechny dosavadní zdroje kromě šesti filmových epizod. Lucas měl samozřejmě o Mandalorianech velmi jinou představu, než byla ta, kterou ve svých knihách razila Karen Travissová (celé expandované universum ostatně nikdy ani nemělo být součástí Lucasovy vize Star Wars a mohlo tedy být v případě rozporů kdykoli přepsáno, což se stalo). To však zatím nevyšlo najevo. Naopak, Travissová byla jakožto přední autorka románů z tohoto období povolána k novelizaci pilotního filmu Klonové války (2008), která patří k těm vůbec nejlepším dospělým novelizacím filmů Star Wars a kde se objevila i řada pasáží, které se ve filmu neobjevují, či jsou upozaděny. I sem Travissová dokázala okrajově „vecpat“ své milované Mandaloriany a to hlavně prostřednictvím vzpomínek hraběte Dookua na osudnou bitvu na Galidraanu. I proto tuto knihu (kdysi vyšla i v češtině) velmi doporučuji k přečtení. Kniha však obsahovala i náznak znatelně chladnějšího vztahu autorky k Jediům, který se dále prohloubil v následujícím dílu Republikového komanda, Rozkaz 66 (2008). Nejhůře ze všech to odnesl jinak mezi fanoušky velmi oblíbený Quinlan Vos, ale na pomyslném pranýři se ocitli i Mace Windu a dokonce i Obi-Wan Kenobi.
Kniha Rozkaz 66 byla ze všech dílů daleko nejambicióznější, ale ve vztahu k Mandalorianům obsahovala celou řadu nejasností a konfliktů se zavedenými informacemi zvláště ohledně Fenna Shysy. Tento mandalorianský bojovník totiž ve starém komiksu The Search Begins (1982) vyprávěl princezně Leie podivný příběh o tom, jak si císař Palpatine za klonových válek najal jednotku Mandalorianů včetně Shysy a jejich velitele Boby Fetta, aby unesla Leiu (což upřímně řečeno chronologicky nedávalo smysl ani tenkrát!), ale prequelová trilogie tato tvrzení úplně převrátila. Bylo třeba obrovský retcon, který z Leiy udělal Padmé a na místo Boby Fetta dosadil zběhlého příslušníka klonovaných jednotek ARK, Alfu-02 přezdívaného „Spar“, který se za Fetta pouze vydával. Shysovo tvrzení v komiksu pak bylo přičítáno jeho neznalosti či omylu (ano, retcony občas byly takto divné :-) ). Ovšem v knize Legacy of the Force: Sacrifice byl Shysa dále posazen naopak až skoro do role intrikána, který nejenže o Sparově pravé identitě věděl, ale chtěl jej dokonce dosadit jako potomka Janga Fetta za Mand'alora. Tento pohled na Shysu byl zachován i v knize Rozkaz 66, ale k dovršení všeho se zde ze Spara Mand'alor ani nestane, ani se Spar nepřidá k separatistům a vůdcem Mandalorianů se po přesvědčování stává rovnou sám Shysa, což je v přímém konfliktu se zavedenou kontinuitou a složitý retcon se tím obrátil vniveč (a bylo třeba dalšího, ještě horšího, retconu).
Do Klonových válek přispěla autorka ještě třetím dílem knižní série, kterou psala střídavě s autorkou Karen Millerovou. Kniha The Clone Wars: No Prisoners se vyznačovala na Travissinu tvorbu neovyklou absencí čehokoli mandalorianského (až na letmou zmínku komand), přinesla však rozpracování dalšího způsobu, jak se ještě více vyhranit vůči Jediům, a to jediskou sektu kolem mistra Djinna Altise, která se vyznačovala nedodržováním některých jediských pravidel (např. celibátu). Altisovu sektu zařadila Travissová už v románu Rozkaz 66. Djinn Altis a Callista Masana se samozřejmě objevili už v tzv. Callistině trilogii z 90. let a status sekty je retconem, aby se napravil fakt, že autorka Barbara Hambly nemohla tušit, jak bude řád Jedi zobrazen v prequelových epizodách.
Odnaučit, co naučil ses, musíš…
Tyto reálie byly využity i v následující knize série, Imperiální komando: 501. legie (2009). To už se však začala připravovat druhá série seriálu Klonové války, v níž se měla zohlednit verze Mandalorianů dle (mnohem starší) představy George Lucase. Jádro problému tkvělo v tom, že Mandaloriané dle Lucase neměli být národem nomádských žoldáků, ale mělo jít především o bývalou armádu superkomand (tedy s důrazem na uniformní vzhled zbroje bez zkrášlování a různých úprav, či barev), která byla zdecimována v dlouhých válkách, které zpustošily i celou planetu Mandalore. Postupem času došlo k přeměně celé společnosti na tzv. Nové Mandaloriany, kteří byli pacifisté. Jedinci, kteří se odmítli podřídit této kultuře nebo dokonce stále chtěli ovládnout galaxii, se potulovali galaxií (tzv. „Praví Mandaloriané“), nebo se přidali ke zločinné mandalorianské frakci zvané Umrlčí hlídka (Death Watch) a byli vyhoštěni na měsíc Concordia. Na každý pád tito jedinci zmizeli z obecného povědomí obyvatel galaxie. Ještě vážnější okolností pak bylo to, že ani Boba, ani Jango neměli být dle Lucasovy původní představy Mandaloriané (což je vzhledem k několikanásobnému označování Janga Fettta a později i Bobu za Mand'alora v knihách velký problém). Velmi vehementně Lucas se bránil tomu, aby se žoldáci z řad tzv. „Pravých Mandalorianů“ v seriálu objevili (ač byl na popud hlavního režiséra seriálu, Davea Filoniho, ochoten přijmout jejich „off-screen“ existenci!), protože by to Janga a Bobu Fetta „oloupilo“ o jejich vizuální jedinečnost.
Také široké přijímání mandalorianské kultury a jazyka v rámci Velké armády bylo něco, s čímž Lucas nesouhlasil. Na druhou stranu právě tohle byla věc, která byla na knihách Karen Travissové vždy kontroverzní a řadě lidí připadala za vlasy přitažená (jen těžko si lze představit, že by Kaminoané - a po začlenění do republikových ozbrojených složek i Republika - dovolili rozmach takovéto masivní subkultury). Všechny tyto okolnosti v zásadě zneplatnily některé důležité aspekty z knih Travissové (nezmínit Nové Mandaloriany jakožto oficiální vládu drtivé většiny mandalorianského lidu bylo v rámci kontinuity knih naprosto nemyslitelné), na druhou stranu retcony už v expandovaném universu zvládly už těžší věci. Každopádně Karen Travissové tato záležitost společně s již dlouhotrvajícími neshodami ohledně smlouvy stačila k tomu, aby se s Lucasfilmem definitivně rozešla. Stalo se tak krátce po napsání knihy 501. legie. Z edičního plánu knih Lucasfilmu se tak vytratila nejen její plánovaná encyklopedie o Velké armádě Republiky, ale také román o Bobovi Fettovi a co je nejhorší, i druhý (a poslední?) díl Imperiálního komanda. Nějakou dobu se uvažovalo, že knihu dle existující synopse napíše jiný autor, ale nakonec ze všeho sešlo a série Republikové/Imperiální komando byla zanechána navždy nedokončená.
Pátá sezóna Klonových válek přinesla sice určitou satisfakci všem, kteří nenáviděli myšlenku pacifistických Mandalorianů, ale na druhou stranu si opět lze jen těžko představit, že by události spjaté se vzkříšením Dartha Maula a převratem Umrlčí hlídky nijak neovlivnily příběh „klanu Kala Skiraty“ z knih Travissové. V šesté sezóně se pak objevila ještě jedna okolnost týkající se nemožnosti klonů odmítnout splnění rozkazu 66, která knihy opět nabourala přímo. George Lucas totiž v době Epizody III tvrdil, že rozkaz 66 nebyl klonům „naprogramován“, ale jednalo se jednoduše o směrnici pro případ nouze. Autoři expandovaného universa včetně Travissové s touto skutečností pracovali, ale Lucas nakonec očividně nechtěl z jinak většinou sympatických klonů mít „parchanty“, kteří bezmyšlenkovitě zabíjejí své jediské velitele a leckdy i přátele. Proto tedy před svým odchodem tento fakt v kontinuitě pevně zakotvil. Dle mého osobního názoru je to tak dobře, na druhou stranu část o rozkazu 66 ve stejnojmenném románu s tímto vědomím nebude dávat nikdy úplný smysl (třebaže celkem jednoduchý retcon byl nasnadě - viz níže). Trocha fantazie by pak mohla částečně vysvětlit Travissinu nechuť k Jediům, která zpětnou optikou vlastně mohla být absurdní, ale dobře míněnou snahou zošklivit Jedie fanouškům natolik, aby jim jich tolik při čistce nebylo líto. Ale to pochopitelně rozhovory s autorkou tomu nenasvědčují a zdá se, že Jedie prostě v lásce příliš nikdy neměla tak jako tak.
Dnes máme již kontinuitu rozdělenou na kanonické zdroje a Star Wars Legends (jimiž se stalo celé někdejší expandované universum), situace je zcela jiná a člověku se skoro chce říct, že všech těch konfliktů by nebylo třeba, kdyby k rozdělení došlo už před seriálem Klonové války (nebo snad už před prequelovou trilogií či už před Speciální edicí původní trilogie?). Ať se nám to líbí nebo ne, rozpory ve Star Wars byly odjakživa a nový, pečlivě řízený kánon je způsobem, jak je co nejvíce minimalizovat. Na každý pád se některé věci z expandovaného universa do kánonu vrací, protože jde o nepřeberné bohatství reálií a faktů, které by byl hřích nevyužít. K v tomto ohledu výborným zdrojům patří seriál Povstalci, který se ve své druhé sezóně začal dotýkat našeho tématu. A světe, div se! Na scénu přichází vysvětlení osudu některých klonovaných vojáků ve vztahu k protokolu 66 a dokonce se objeví a objevuje se nová frakce předtím trochu tabuizované skupiny Mandalorianů, jakožto výcvikových instruktorů armády klonů (tj. ani Noví Mandaloriané, ani Umrlčí hlídka), což někdejší ostré hrany rozporů v kontinuitě zpětně dále obrušuje. A to je velice pozitivní.
Imperiální komando – jak by to dopadlo?
A jak by tedy její sága o republikových/imperiálních komandech dopadla? Sama autorka na svém blogu odhalila tyto poznámky, které měla k poslednímu dílu.
POZOR, NÍŽE JSOU SPOILERY K CELÉ PĚTIDÍLNÉ KNIŽNÍ SÉRII. ČTĚTE POUZE, POKUD JSTE JI PŘEČETLI CELOU!
