Od premiéry Epizody VII nám uběhl téměř týden, a protože se reakce na nový film velmi různí, rozhodli jsme se i my přiložit ruku k dílu (případně přilít olej do ohně :-) ) a přinášíme vám níže jeho hodnocení v podání většiny osazenstva naší redakce. S kterým z pohledů souhlasíte nejvíce? Hlavní recenzi od našeho šéfredaktora psanou v den premiéry naleznete v předcházejícím článku.
Hodnocení Jiřího Budinského:
Možná se nevyhnu nějakým minispoilerům. Star Wars: Síla se probouzí je absolutně nádherný film. Určitě není bez chyb, ale jeho absolutně největší premisou je fakt, že dokázal znovu přinést tu přesnou atmosféru Star Wars. J. J. Abrams dokázal zcela pochopit samotnou esenci Star Wars a je to vidět jak na jeho práci se starými postavami, tak s těmi novými. Film je chytrý v tom, jak vypráví příběh, jak začíná, rozvíjí nebo zakončuje příběhové oblouky klíčových charakterů. Jasně, že se nedá považovat za dvakrát chytré, že tam je další Hvězda smrti, která bere energii ze slunce, na druhou stranu, onen odpočet do jejího výstřelu pomocí toho, že se na planetě stmívá - to je prostě vizuálně geniální. Star Wars nejsou o žádné vědě, ale o příběhu, o mýtu a ten funguje skvěle. Tak, jako to už George Lucas říkal, že Star Wars jsou v podstatě epos, báseň, kde se jednotlivé scény opakují jako verše, jen v jiném kontextu - to přesně tady je. Dialogy jsou psané s nádhernou lehkostí a vtipem. Uvědomil jsem si, že (a to je podle mě zásadní v kontextu toho, jak se dnes dělají blockbustery), že ty nejlepší scény, které na mě ve filmu fungovaly, byly prakticky bez triků a nebyly to žádné obrovské bitvy, nýbrž klíčové okamžiky jednotlivých postav. Nové charaktery naprosto zbožňuju, obzvláště Rey, o které se nemůžu dočkat, až budu vědět víc. Je sympatická, silná a zábavná, Finn je vtipný a jeho motivace prostě funguje, Poe Dameron je absolutní badass v tom nejlepším slova smyslu. Jediné dvě výtky bych měl k délce filmu a hudbě. Myslím si, že kdyby film byl o 20 minut delší, prospělo by mu to. Jsou tam některé scény, které by si zasloužily být o něco delší, měly by pak větší váhu v příběhu a tím by definitivně smazaly veškeré pochybnosti. Budu si muset ještě poslechnout samostatný soundtrack, ale čistě z filmu byly nejsilnější staré motivy a nové jaksi zanikaly, což je škoda. Těšil jsem se na nějaké hezké ústřední téma. Jako celek však film funguje skvěle a kdybych mohl skutečně spoilerovat, tak se tady rozepíšu, jak moc génia je v jednotlivých klíčových scénách a zvratech, ale to třeba příště.
90 %
Hodnocení Davida Macháčka:
Když jsme se dozvěděli o natáčení nových STAR WARS, mnozí tvrdili, že je to SKRYTÁ HROZBA, popřípadě, že nás čeká ÚTOK filmových KLONŮ. Jakmile jsme se doslechli jméno režiséra a viděli první teaser, rozhořela se v nás NOVÁ NADĚJE. To ještě stále někteří sýčkovali, že to jen IMPÉRIUM Disney VRACÍ ÚDER a že nás čeká POMSTA SITHŮ. Včera se ale ukázalo, že se SÍLA SE skutečně PROBOUZÍ a nakonec jsme se dočkali i dech beroucího NÁVRATU JEDIHO. Já osobně jsem nadšený. Dostali jsme to nejlepší z minulosti Hvězdných válek, dočkali se uzavření jednoho epochálního dramaturgického oblouku a nastartovali k, jak věřím, neméně zářivé budoucnosti. Postavy i příběh na to potenciál mají. Nechť nás Síla provází cestou do kina i v dalších letech.
90 %
Hodnocení Libora Dorňáka:
Tolik, ale tolik odkazů na původní trilogii, až sedmá epizoda nějak postrádá výjimečnost (ostatně nejvíce zamrzí soundtrack – nejslyšitelnější byly kousky klasické, staré). Proklamovaná nedigitálnost šla tak daleko, že se mi zastesklo po bohatosti a rozmanitosti trilogie prequelové (už ji nenazývejme „novou"). A to jsou tak asi veškeré mínusy. The Force Awakens je film se kterým mi bylo dobře, vtáhl mě a okouzlil. Byl jsem zvědavý, jak tvůrci naloží se „starými" hrdiny a opravdu mě nadchlo, jak ve filmu svůj věk nesou, jak je přirozené, že už jim není dvacet, třicet, ale mnohem více. Krásně to jde vidět na těch pár okamžicích, které naznačují vztah mezi Hanem a Leiou – to tam je mladické jiskření, ale přichází jiskření seniorské. Hodně obav u mě budil dorost. Ale ty se rozplynuly takřka ve vteřinách. Rey i Finn jsou skvělí, hned jsem si na ně zvykl a podle mě do SW univerza krásně zapadli. Bylo by nošením písku na Tatooine chválit to či ono, ale filmu navíc na přitažlivosti přidává velmi i to, co v něm nebylo. Víme totiž, že nás čekají ještě dvě další epizody a proto vše, co jsme viděli na stříbrném plátně, bylo vlastně jen jakési nadechnutí, pak je na co se těšit. A vůbec, film jako by sliboval sám o sobě mnoho dalších krásných a zajímavých příběhů na pozadí, doslova jsme dostali dvouhodinový teaser na novou generaci dění ve vzdálené galaxii. A já jsem tomu rád.
90 %
Hodnocení Adama Kazmíře:
Nelze pochybovat o tom, že nový hvězdoválečný počin dokonale evokuje kouzlo původní trilogie, či že v srdci diváka s neomylnou přesností probouzí ty emoce, po jejichž rozdmýchání každý fanoušek touží. Vždyť jak by také nemohl. Epizoda VII se totiž vrací ke kořenům. Znovu oživuje tradiční archetypy. Buduje jasný konflikt mezi dobrem a zlem. Obnovuje zašlou slávu předaleké galaxie ve vší její ošuntělosti a obnošenosti, s níž pak ostře kontrastuje sterilita a vycíděnost nového řádu. Dojem zabydlenosti a reálnosti vytváří pomocí praktických efektů a nespoléhá se pouze na speciální efekty, které mohou svou neumělostí diváka vytrhnout z blažené iluze, že sledované události se opravdu dějí. Síla se probouzí nabízí divákovi únik do dobře známého vesmíru. A možná to dělá až příliš dobře...
Sedmá epizoda se totiž snaží prokázat fanouškům službu tak moc, až si nakonec dělá službu medvědí. Aby byla přístupná jak pro staré, tak nové fanoušky, těží z původní trilogie až na kost. Síla se probouzí je palimpsest (rozuměj „druhý zápis textu, kterým prosvítá text původní"). Zpočátku lze tento rozměr Abramsova filmu přijímat s povděkem, později se však ukazuje, že se jedná o dvousečnou zbraň. Mezi ověřené uzlové body jsou napínána vlákna nová, ale pořád je naplňován předem známý vzor, a film tak nemůže výrazněji překvapit – ač se o to ze všech sil snaží. Pochybuji, že zde vyzradím cokoliv ze zápletky, když shrnu začátek sedmé epizody následovně: Tajná mise vyslance skupiny bojující proti Impériu (Prvnímu řádu) je zhacena zásahem stormtrooperů. Hrdina ukrývá plány životně důležité pro přežití Odboje do astromecha. Bezbranný droid pak utíká napříč pouštní planetou, kde je snadnou kořistí pro sběrače šrotu. Před těmi astromecha zachraňuje naivní hrdina, který se protlouká životem tím nejtěžším možným způsobem obživy, který je na dané pouštní planetě možný. Impérium zjišťuje, že plány byly ukryty do droida a snaží se jej vypátrat. Hrdina se střetává se životem zkoušeným vyvrhelem a s jeho pomocí utíká před imperiálním pronásledováním z planety. A to je pouhý začátek... Nepřipomíná vám to něco? Ano, můžete namítat, že Hvězdné války jsou mýtus a že mýty mají sklon k tomu se cyklicky opakovat. Ale ve filmu Síla se probouzí je ta cykličnost dovedena až do absurdity.
Aby bylo možné děj beze zbytku naroubovat na schéma představené již v Nové naději a znovu přehrát určité události, situace a rozestavení postav je mnohdy řešeno natolik zkratkovitě, že se mezi jednotlivými příběhovými elementy vytrácí řádná logická návaznost. Mnoho podstatných informací tudíž zůstává nevyřčeno, a před divákem tak postupně vyvstávají zcela zbytečné otázky. Ano, je mi jasné, že odpověď na mnohé z nich lze nalézt v literatuře opředené kolem filmu, jenže tak by tomu být nemělo. Síla se probouzí až příliš hřeší na to, že existují předcházející filmy a doplňující zdroje a že dozajista vzniknou další filmová pokračování. Jednoduše se nepokouší dosáhnout nějaké větší ucelenosti. Ani nemusí. Ale to nic nemění na tom, že divák je touto nekonzistentností rušen.
Fanoušek je tak sice ukojen tím, co se mu líbí a co ho baví, ale nedostane se mu ničeho originálního. Vždyť i Jakku, jediná z nových planet, které bylo věnováno trochu pozornosti, je chudokrevnou sestřenicí Tatooine. Starkiller Base je variací na Hvězdu smrti – od příkopu až po její slabý bod. Síla se rozhodla probudit do velmi těsné železné košile. A pokud člověk dokáže tato omezení ignorovat – pokud se oprostí od svého kritického já –, bude se královsky bavit.
Mohl jsem zde chválit excelentní herecké výkony (odhlédnu-li od toho, že nejsem zastáncem nadbytečných „štěků" pro formu), skvěle napsané dialogy či výborně naaranžované scény a zinscenované sekvence. Ale to by nic nezměnilo na tom, že kostra, na níž jsou všechny tyto prvky nahozeny, je až příliš rigidní a že se pod tou váhou chvílemi prolamuje. A skřípění, které se z ní line, nedokáže zamaskovat ani Williamsův hudební podkres (možná i proto, že tentokrát nedosahuje těch hvězdných kvalit, na něž jsme zvyklí). Ačkoliv je to v mnoha ohledech úžasný film, nemohu jej pro výše uvedené problémy nekriticky adorovat tak, jak se na fanouška sluší a patří. Chybí mi v něm jakékoliv novum, které by ho povýšilo nad výborně odvedenou řemeslnou práci. A proto si ode mě sedmá epizoda Hvězdných válek nemůže vysloužit více než:
80 %
Hodnocení Andrey Ulagové:
Když zazněly první tóny Williamsovy předehry, přiznám se, že mi málem vyhrkly slzy do očí. Následovala zběsilá jízda plná nostalgie, dvě hodiny utekly strašně rychle a já mohla s potěšením konstatovat, že Abrams natočil skvělý film a ještě lepší Star Wars. Bála jsem se dialogů ve stylu prequelové trilogie, ale pak jsem jen zírala, jak to všechno krásně funguje, žádné klišovitě a banální dialogy se nekonaly. Nejvíc oceňuji casting, ten se povedl na jedničku. John Boyega se skvěle vypořádal s vtipnými hláškami, kterých mu scénář nadělil nejvíce, Daisy Ridley jako Rey hraje skvěle. Oscar Isaac jako Poe Dameron nebyl na plátně dlouho, ale i tak si ho díky jeho charismatu zapamatujete. Stará herecká garda si skvěle sedla s tou novou a v osudových momentech, kdy se odhalují vztahy a vazby, jsem musela opět zamáčknout slzu, protože tolik emocí neměla celá prequelová trilogie dohromady. Co trochu vázlo, byly občas přehnané momenty, jako projev generála Huxe před nastoupeným Prvním řádem. Lucas se snažil spojení s nacistickým Německem vyjádřit spíše vizuálně v náznacích, zde si i může někdo říci „to už je vážně moc". Pokud mě něco zklamalo, tak je to hudba. Z toho, co jsem slyšela, mi přijde nejslabší ze všech Williamsových Star Wars, chybí bomba typu Duel of the Fates, vesměs jedou stále osvědčené melodie, jako je motiv Síly, nebo motiv Hana a Leiy. Abrams u prvního Star Trek filmu udělal odvážný krok a v podstatě překopal celé universum, u Star Wars se držel zpátky a natočil film pro fanoušky, který je tak trochu kopií Nové naděje. I tak jsou to ale Star Wars a laťka je nasazená velmi vysoko.
90 %
Hodnocení Jakuba Bergera:
J. J. Abrams to dokázal a splnil, co slíbil: plnohodnotný návrat do světa Star Wars. Opravdu, nemohli jsme doufat v lepší výsledek. Je to téměř dokonalá kombinace toho nejlepšího z původní trilogie a prequelů. Celé to má skvělou atmosféru, ať už akční scény (které byly naprosto úžasné), prosté dialogy nebo občasné vtípky. Právě humor, který ve Star Wars není zrovna častý, se mi zde hodně líbil. Povětšinou se sice jednalo o pouhá gesta, pár prohozených slov nebo dokonce „easter egg", ale i tyto drobnosti pobavily. Nic ve stylu Jar Jara, vše bylo nenucené a působilo to přirozeně. S tím souvisí i dialogy, které oproti předchozím filmům působily také mnohem reálněji a obyčejněji. Noví hrdinové jsou prostě skvělí. Podávají skvělé výkony, jsou sympatičtí a vůbec ve filmu fungují velmi dobře. BB-8 myslím ani nemá cenu zmiňovat, ten je opravdu boží a mám-li být upřímný, začíná se mi líbit více, než R2-D2. Co se starých známých týče, tam také není co vytknout. Nějak ohodnotit příběh a přitom se vyhnout spoilerům je téměř nemožné. Mohu jen říct, že to nebylo vůbec špatné. Jediným zklamáním (ale jen drobným) pro mě byla hudba. Ano, John Williams odvedl skvělou práci, ale původní hudbě se to už nevyrovná. Jakožto celek se mi Síla se probouzí líbila mnohem více, než prequely. K původní trilogii to má hodně blízko, ale myslím, že v jistých ohledech je o trošku lepší. Po dlouhém váhání jsem se rozhodl pro plný počet bodů. Síla se skutečně probudila a návrat do předaleké galaxie byl velkolepou podívanou.
100 %
Hodnocení Vlastimila Šprty:
Málokdo dokázal uniknout masivní kampani, která na Vánoce roku 2015 zvěstovala příchod nového Star Wars filmu, Star Wars Epizody VII s podtitulem Síla se probouzí. Jako letitý fanoušek této franšízy jsem se nikterak nebránil. Právě naopak, s každým oznámením, s každým teaserem, trailerem, TV spotem, moje nadšení rostlo, až vyvrcholilo při promítání v kině v té nejlepší možné atmosféře. J. J. Abrams očekávání nikterak nezklamal. V mnohých ohledech je naopak předčil. Nové Star Wars nejenom krásně zapadají do toho známého komplexního vesmíru, ale zároveň svým způsobem využívají i motivy původního Expanded Universe. Síla se probouzí opravdu dostává svému názvu. Na jednu stranu se objevují staré známé prvky z „původní trilogie", na druhou stranu se otevírá nový nezmapovaný svět a s ním spousta otázek. Otázek, na jejichž odpovědi si budeme muset dalších několik let počkat. A je tomu tak dobře. Pokud bych měl svůj zážitek shrnout jednou větou: Bylo to krásné a jsem moc rád, že jsem mohl být u toho!
90 %
Hodnocení Martina Svačinky:
Od premiéry Star Wars Epizody VII uběhl již nějaký ten den a tak se v mé hlavě stihla již řádně rozležet. Má minirecenze bude více o pocitech než o faktech. Je více pohledů, jak se dá na tolik očekávaný film nahlížet. Ten můj hlavní je ryze fanouškovský. Byl jsem vychován na starých epizodách, jejichž patina mi od té doby tolik chyběla. Když jsem pak pozoroval, jak se rodí další díl s mnohokrát vyslovovanou snahou o zachování odkazu starých dobrých Star Wars, skoro jsem nedýchal napětím, jak to celé dopadne. Tato má část, část fanouška a už asi navždy dítěte Hvězdných válek, dostala to, co chtěla. Bylo to prostě úžasné. Všechny obavy byly zažehnány a já si film užil snad na jeden nádech. Proč?
Dámy a pánové, byly to Star Wars, jaké jsme hledali v každé produkci od dob starých epizod. Chápu, že nový fanoušek má s tímto pohledem problém. Ale ano, my starší fanoušci jsme hledali v každé další epizodě, seriálového dílu, knize nebo počítačové hře. Všude jsme se snažili najít tu atmosféru, která nás zasáhla tehdy jako první. Trochu prostší, trochu chladnější, trochu špinavější, trochu pohádkovější a určitě více fyzičtější než CGI a podobně... Určitě jsem zapomněl na dalších pár ingrediencí a myslím, že přesně tak k tomu režisér nové epizody J. J. Abrams přistoupil a natočil nám krásné Hvězdné války.
Mám také ještě jeden pohled, který u mě sice hraje roli menší, ale zmínit ho krátce musím. Je to pohled pragmatičtější. Dívá se na novou epizodu kritičtěji než ten předchozí, který viděl to, co mu bylo na míru ušito. Nejde o maličkosti nebo menší nesmysly, které velmi rád přejdu s úsměvem. Jde mi jen o jediný pocit a to, že jsem mohl dostat ještě trochu víc.
Možná jsem teď nenažraný. Dostal jsem přece perfektní Star Wars a ještě si snad hodlám stěžovat. Je mi to líto, ale takový malý pocit tam prostě je. A co víc bych tedy chtěl? Možná spíš trochu míň (tak už se rozhodni, co vlastně chceš!). Možná by mi stačilo ubrat na odkazech a na (ale absolutně úžasných, že jo!) zkopírovaných dějových milnících. Jen o trochu. A tu trochu možná nahradit něčím malinko novějším, alespoň co se scénáře týče. Atmosféru přece J. J. vystihl perfektně, takže věřím, že kdyby trochu zariskoval a šel trochu víc novou cestou, výsledek by byl stoprocentní.
Chtěl bych ještě krátce zmínit nové herce. Nevím, proč mají někteří fans s novým castingem takový problém. Já jsem tak hladký vstup nových postav do univerza nečekal. Mně osobně jsou velmi sympatičtí a těším se na jejich další osudy.
Konec dobrý, všechno dobré. Na závěr bych chtěl dodat, že první pohled - pohled zasněného dítěte - byl vždycky mnohem silnější. Bylo to nádherné a já se už nemůžu dočkat, až na to půjdu znovu.
80 %