Před konzertem aneb Jé, mami, Vejdr
Ani jeden jsme za necelých 10 let jeho existence
v The Millenium Dome nebyli a tudíž jsme se na naši první návštěvu těšili.
Musím říct, že jsem byl ohromen skutečnou velikostí celé stavby a co všechno
se do ní vešlo - kromě arény pro asi 20 tisíc lidí je zde také kino,
výstavní plochy a neskutečné množství různých obchodů, restaurací a salónků.
Hlavní "atrakcí" hned u vchodu byly skupinky fanoušků
najatých organizátory akce, oblečené do různých kostýmů. Tito nadšenci
se následně nechávali fotit s nadšenými warsáky, warsačkami a především
warsátky. Neodolali jsme a s několika se také vyfotili - byli to velice
milí lidé a ani později se nezdálo, že by je to přestalo bavit pózovat.
Není divu, když do svých kostýmů určitě vložili hodně úsilí a peněz.
Merchandising aneb Jak z nich vytáhnout další peníze
Hned po vstupu do arény nás upoutalo několik stánků
s nápisem MERCHANDISE u nichž stáli lidé v tričkách The O2 a hlasitým
vykřikováním se snažili prodat co nejvíce programů. Po kratším váhání
jsme zakoupili dva programy po 15 librách a rozhodně jsme později
nelitovali. Za ony nekřesťanské peníze jsme totiž získali nádhernou
asi 20stránkovou brožuru velikosti A3 s úžasnými celostránkovými obrázky
v luxusní povrchové úpravě. Rozhodně to je krásná památka na skvělý večer.
Když jsme se pak po půlhodině probojovali přes "kostýmáky",
čekala na nás další léčka v podobě velkého stánku s množstvím upomínkových
předmětů - od triček přes klíčenky a tašky až po odznáčky a kšiltovky.
I u tohoto stánku jsme zhřešili, za ještě větší peníze než předtím (moje
osobní teorie je, že kreditní karty vymyslel ďábel), a koupili si krásná
trička, klíčenku a odznáčky. Podle množství nakupujících lidí odhaduji,
že obrat byl velice slušný. Ale i u nás opět vyhrál argument "jsme tu jen
jednou, no ne? tak čert vem peníze".
Výstava aneb Zmražený Solo a Evokové
Součástí světové premiéry byla i výstava nejrůznějších
rekvizit ze Star Wars filmů oprášených z archivů Lucasfilms. K vidění tak byli
nejen standartní kostýmoví tahouni jako Darth Vader, C3PO, Yoda nebo Žvejkal,
ale i nádherné obrovské fotografie vytažené nejspíš přímo z filmového pásu,
"Fun Facts", ukázky kompozice vizuálních efektů a originální notový zápis
přímo od Johna Williamse. Množství kostýmů a rekvizit (přítomny byly zbraně
i Sandspeeder) bylo dechberoucí a někteří fanoušci na internetu tuto expozici
označují za mnohem lepší než byla Star Wars European Celebration.
Branou do arény aneb Náhradní víčko s sebou
Po prohlídce výstavy a zakoupení nějakého toho pití
do zásoby konečně nastal ten pravý čas a brány do vnitřní arény se otevřely.
Vchodů dovnitř má The O2 několik a u každého stojí několik zřízenců se zařízením,
které čte a ověřuje čárový kód na vstupence (přišla poštou asi měsíc před akcí).
Naše lístky úspěšně prošly a na řadě byl velice podivný security check. Donutili
nás sundat víčko z lahve (ale lahev jsme si s obsahem nechat mohli) a zatímco
přítelkyni kontrolovali taštičku s foťákem, mně s ledvinkou nechali v pohodě
projít (mimochodem víčka nedostali ani lidé, kteří si koupili pití za tímto
security checkem, takže jediný logický závěr, ke kterému jsme došli byl ten,
že nás buď chtějí donutit dodržovat pitný režim, nebo se bojí deště plastových
víček na pódiu).
Konzert nakonec začal s 15 minutovým zpožděním, protože
retardovaní britové nejenže neznají hodiny (jinak by přišli včas), ale zřejmě
ani písmenka a čísla a tak mnoho z nich dlouze hledalo svoje sedadlo na různých
(špatných) částech arény. Nakonec se aréna zaplnila a po zhasnutí světel bylo
vidět kolik warsátek ukecalo svoje matky a otce k zakoupení podivné kapesní
blikající miniatury světelného meče.
Vypravěč aneb They shut down the main reactor. We'll be destroyed for sure!
Večerem provázel Anthony Daniels (známý spíše jako C3PO),
který byl nesmírně vtipný a jeho charismatický hlas plně nahradil absenci Iana
McDiarmida (který uvádí A Musical Journey na DVD), který v tu samou dobu kdesi
ve Skotsku stál na jevišti v jedné z rolí divadelní adaptace románu Be Near Me.
Anthony sice před konzertem prohlásil, že nebude mít na sobě nic zlatého a že
C3PO imitovat nebude, nicméně v druhé polovině konzertu rozepnul svůj oblek,
odhalil zlatou vestičku a po ocitování pasáže "naše šance na přežití je pouze
.... k jedné" sklidil bouři smíchu a potlesku. Anthonyho vyprávění příběhu
Star Wars, ačkoliv krátké, bylo velice poutavé a nevím, zda to dělal naschvál,
ale v jeho mimice i pohybech cosi z C3PO prostě bylo.
Konzert aneb Hudební orgie
Konzert byl rozdělen na dvě přibližně stejně dlouhé poloviny
s 30minutovou přestávkou. Nyní bych rád konzert subjektivně ohodnotil. Nejsem
žádný hudební kritik ani fanatik, ale filmovou hudbu mám prostě rád, Star Wars
hudbu především. Royal Philharmonic Orchestra odvedla z 99% naprosto dechberoucí
výkon, především dechová sekce a houslová sekce. Všechny skladby zněly fantasticky,
ale přecijen bych rád vyzdvyhnul Star Wars Main Theme, Duel of Fates (za perfektní
podpory sboru), Pod Race, Across the Stars (slzička ukápla), překvapivou a diváky
velice oceněnou Cantina Band 1 a Throne Room+závěr (slzička ukápla podruhé).
Na internetu jsem četl názory typu "bylo to fajn, ale nebyla
to London Symphonic Orchestra a nedirigoval to Williams". Je možné (snad i velice
pravděpodobné), že by takový konzert byl ještě lepší. Ale já, jakožto zaujatý
hudební konzument, tento konzert hodnotím plným počtem 10 stormtrooperů z 10.
Živá hudba je něco, co vám ani originální CD a aparatura za 50 tisíc nenahradí
a členové RPO hráli prostě fenomenálně.
Celý konzert byl provázen vizuálním sestřihem ze všech 6 filmů,
který se občas prolínal s real-time záběry kamery na orchestr. To celé se odehrávalo
na obrovské (a tím myslím skutečně obrovské) televizi. Video bylo zcela evidetně
HD přepis a tudíž skvělé kvality i přes velkou úhlopříčku a ačkoliv barvy byly
možná až moc saturované, po chvilce si divák-posluchač zvykl. V některých chvílích
bylo ale lepší oči zavřít a jen poslouchat tu krásnou hudbu. Někdy rušivě působilo
digitální vkládání audio replik postav. Díky bohu to bylo použito střídmě, tedy
někdy vůbec, někdy jen na začátku nebo konci skladby a nikdy ne uprostřed -
přecijen to je konzert a ne projekce - ale i tak bych se bez toho osobně obešel.
Některé skladby byly doprovázeny i laserovými efekty, které byly nečekané, ale
povedené.
Bohužel se musím přidat k hlasům, které si stěžovaly na Battle
of Heroes. Skladba byla skvělá, ale sbor z nějakého důvodu nebylo příliš slyšet
(narozdíl od Duel of Fates, kdy byl slyšet hlasitě a jasně). Toto a zmíněné "kecání"
do hudby byly asi jediná dvě negativa. I přes ně byla však celá produkce nesmírně
povedená. Na konci konzertu čekal RPO bouřlivý potlest fanoušků vstoje doprovázený
máváním lightsabery všech druhů - od zmíněných malých přes plastové hračkárnovské
až po Master Replicas kusy, kterých bylo v aréně více než dost.
Cesta z The O2 aneb Velikonoce? Zavřeme metro!
Do The O2 se dá velice pohodlně dostat lodí se společností
Thames Clippers. Je to asi 30minutová projížďka po Temži zakončená efektním obeplutím
celé arény až ke kotvišti, kde se vystupuje. Bohužel cesta zpátky byla takové malé
peklo, protože London Underground se z nějakého důvodu rozhlodli na velikonoční
víkend zavřít asi 4 celé linky metra, včetně té, která vede k The O2. Po konci
konzertu byly tudíž během 20 minut vykoupeny lístky na lodě na další 3 hodiny
a zbytku fanoušků (označení zbytek v této větě obsahuje odhadem asi 3 - 5 tisíc
lidí) nezbylo, než využít náhradní autobusy, na které se ovšem přes 30 minut čekalo
a které na nejbližší použitelnou zastávku metra dorazily po hodině objíždění
naprosto nevýznamných zastávek. Ale ani tato strašlivá cesta zpátky nám nádherný
zážitek nezkazila.
Co dál aneb Evropsko-Americká Tour
Firma Another Planet zajišťující STAR WARS: A MUSICAL JOURNEY
slibuje, že se tato produkce vypraví i mimo Londýn do dalších zemí Evropy
a následně se přesune i za moře do Spojených států. Pokud se bude nějaký Evropský
konzert odehrávat blízko ČR, srdečně doporučuji naplánovat návštěvu. Zatím nebyla
oznámena žádná další data ani místa, ale to se má prý brzy změnit. Existuje malá
naděje, že jednou ze zastávek bude i O2 aréna v Praze! Jistě to nebude stejné,
jako světová premiéra v The O2 v Londýně a s největší pravděpodobností to nebude
s tou samou obrovskou televizí, ale i tak věřím, že to bude stát za to a já
s přítelkyní rozhodně ještě jednou za živou hudbou ze Star Wars vyrazíme.
© 2009 Lukáš Krincvaj a Katka Pánková
12. a 13. dubna 2009
Další fotografie ze STAR WARS: A Musical Journey
Oficiální stránky STAR WARS: A Musical Journey